Příznaky(Zdroj foto: Shutterstock.com)
Vzteklina patří mezi nejnebezpečnější onemocnění na světě. Úmrtnost na ni je 99,9 %.
Pokud již jednou onemocnění propukne, neexistuje téměř žádná naděje na vyléčení.
Odhaduje se, že na následky vztekliny každoročně umírá 59 000 lidí (z toho 90 % v Africe, Asii a Středním východě). Na Slovensku se vzteklina naštěstí dlouhodobě ve vyšší míře nevyskytuje.
Od roku 2007 do 2012 nebyl u nás zaznamenán žádný případ vztekliny u člověka; později se nemoc objevila u několika zvířat. Vše díky povinnému očkování společenských zvířat a lišek.
Na pozoru je však třeba být stále.
Co je to vzteklina?
Vzteklina je akutní virové onemocnění, které může napadnout všechny teplokrevné živočichy, především savce. Ptáci této nemoci obvykle nepodléhají – mohou se nakazit, avšak průběh není typický ani smrtelný.
Vzteklina patří mezi zoonózy, tedy choroby přenosné ze zvířete na člověka. Postihuje především centrální nervovou soustavu (mozek a míchu), v důsledku čehož dochází ke změnám chování, poruchám vědomí, objevuje se zvýšená dráždivost, částečné ochrnutí až úplná paralýza a smrt.
Původce onemocnění – Rabiesvirus
Virus je poměrně velký (180 x 70 nm) a přednostně napadá nervové buňky. Vykazuje průměrnou odolnost vůči vnějším vlivům. Zničí ho už obyčejný roztok mýdla, teplota nad 56 ° C či ultrafialové záření.
Jak se lze nakazit vzteklinou a jak se to projeví?
Nejčastějšími původci vztekliny jsou nakažení masožravci, v našich podmínkách vlk, pes, kočka, netopýři, ale hlavně lišky. Virus se přenáší slinami zvířat, ve kterých se nachází již několik dní před vypuknutím choroby. Do těla se nejčastěji dostane při poranění nebo poslinění jejích čerstvé rány či stříknutí slin na oční, nosní nebo ústní sliznici.
Z místa infekce se virus šíří po nervových drahách do mozku, kde se rozmnožuje a vytvoří zánět. V této fázi už vyléčení není možné a postižený do několika dní umírá.
Nejnebezpečnější jsou poranění obličeje a hlavy, protože z těchto míst se virus rychleji dostane do centrální nervové soustavy. Rovněž platí, čím je rána hlubší, o to více částic viru se dostane do těla oběti.
Jiné cesty přenosu
Jsou známy i případy nakažení tzv. nepřímým stykem:
- jedením (požíráním) masa zvířat uhynulých na vzteklinu,
- vzdušnou cestou (kapičkami slin),
- předměty, znečištěnými čerstvými slinami vzteklých zvířat, které přišly do kontaktu s ránou,
- při transplantaci orgánů, hlavně rohovky od nakaženého dárce (výjimečné případy).
Vzteklina u zvířat
Průběh onemocnění je odlišný u zvířat a u člověka. U zvířat (hlavně psů) známe 3 formy vztekliny:
- zuřivá forma,
- tichá forma,
- atypická forma.
Každé formě předchází tzv. inkubační dobu – což je čas od poranění po vypuknutí prvních příznaků. Délka inkubační doby je různá, nejčastěji 1 až 4 týdny, ale může dosahovat až 15 měsíců. Vše závisí na:
- množství virů,
- lokalizaci rány,
- ošetření rány,
- hloubky pokousání,
- choroboplodnosti kmene viru,
- stresových faktorech.
Nejčastěji se setkáváme se zuřivou formou, která se (podle příznaků) rozděluje na 3 stadia:
- Melancholické stadium – pes se stává smutným, neklidným a snadno se lekne. Vyhledává tmavá místa, vadí mu jakékoli podněty, přestává poslouchat pána. Objevují se u něj zvrácené chutě, žere doslova všechno – dřevo, kameny, zem či sklo. Postupně dochází k ochrnutí hltanu, nemůže jíst ani pít, a prudce slintá.
- Excitační stadium – pes je zuřivý a kouše všechno kolem, často i vlastní tělo. V této fázi onemocnění je nejnebezpečnější. Stále nadměrně slintá a jazyk mu trčí z tlamy.
- Paralytické stadium – postupně (kromě hltanu – část hrdla) ochrnou další svalové skupiny, a zvíře zahyne na udušení.
Toto vše se děje v průběhu několika dní.
Tichá forma onemocnění probíhá podobně, ale chybí excitační stadium. Při atypické formě dominují hlavně poruchy trávicího traktu.
Vzteklina u člověka
Vzteklina není přenosná z člověka na člověka. Původcem je vždy nakažené zvíře. Od pokousání po vypuknutí prvních příznaků může projít různě dlouhé období, nejčastěji 2 až 8 týdnů. Ale klidně to může být půl roku až rok. Je to jediný čas, kdy je ještě možná úspěšná léčba vztekliny, protože po nástupu projevů nemoc skoro vždy končí fatálně.
V úvodu se dostaví příznaky podobné chřipce – bolest hlavy, nevolnost, horečka. Člověk ztrácí chuť k jídlu a je malátný. V místě poranění pociťuje bolest, pálení a svědění, přestože rána je zahojená.
Po několika dnech se přidají křeče hltanu, hrtanu a dýchacích svalů. Pacient nemůže polykat sliny, které mu vytékají z úst.
Objevuje se nejtypičtější příznak vztekliny – hydrofobie. Pacient nepřijímá vodu, bojí se jí, a když ji slyší téct, tak mu stahuje hrdlo, až se dusí. Křeče neustále nabírají na síle a přidává se ztuhlost šíje, horečka, neklid či záchvaty zuřivosti spojené se strháváním šatů, pliváním, škrábáním a kousáním.
V krátkém čase pacient umírá na vyčerpanost a udušení.
Co dělat po kousnutí zvířetem?
V případě, že dojde k pokousání neznámým zvířetem, je třeba rychle jednat. Prvořadé je důkladné omytí rány tekoucí vodou a mýdlem, následuje dezinfekce alkoholem nebo jodovým roztokem.
Neprodleně navštivte pohotovost nebo svého ošetřujícího lékaře, který vás pošle za infektologem – ten rozhodne o dalším postupu. Ránu necháváme otevřenou, nezavazujeme ji.
Pokud je znám vlastník zvířete, které člověka kouslo, musí o této situaci (podle zákona o veterinární péči) uvědomit příslušnou regionální veterinární správu nebo soukromého veterinárního lékaře. Následuje vyšetření zvířete, které zůstane v izolaci (na stanovené období), aby mohlo být podezření na vzteklinu vyloučeno nebo potvrzeno.
V případě, že zvíře není očkováno, je zraněné nebo neznámé (nevíme, co nás kouslo), člověk nastupuje na infekční oddělení do nemocnice, kde podstoupí proceduru očkování, aby se předešlo úmrtí.
Jak probíhá léčba vztekliny?
Pokud infektolog zhodnotí, že se nacházíte v rizikové situaci, nařídí bezodkladný cyklus očkování. Cyklus zahrnuje hyperimunní imunoglobulin a vakcíny proti vzteklině.
Imunoglobulin je látka, která se aplikuje do okolí rány, a poskytuje dosud hotové protilátky, které neutralizují virus vztekliny a znemožňují jeho šíření. Imunoglobulin chrání vaše tělo, než si samo buduje vlastní protilátky.
Kromě přechodné bolestivosti v místě vpichu imunoglobulin obvykle nezpůsobuje žádné vedlejší projevy. Někdy se nasazují i antibiotika, aby se předešlo hnisání rány. Aplikuje se i protitetanová injekce.
Vakcinační cyklus se volí podle toho, zda jste byli předem očkováni proti vzteklině. Pokud ne, čeká vás série pěti vakcín – první na začátku léčby, další na 3., 7., 14. a 30. den. Pokud jste byli předem očkováni, dostanete už jen dvě vakcíny, v rozpětí jednoho týdne.
Započatá léčba se nesmí přerušovat ani odkládat. Očkuje se obvykle do ramenního svalu. Do 24 až 48 hodin se může v místě vpichu objevit zarudnutí, otok nebo mírná bolestivost.
Prevence – jak se chránit před vzteklinou?
Jak bylo zmíněno, na Slovensku je zavedeno povinné očkování společenských zvířat a lišek. Očkování provádějí soukromí veterinární lékaři jednou ročně. Psi a kočky se očkují od věku 3 měsíců.
Preventivně jsou očkovány jen rizikové skupiny obyvatelstva – veterináři, chovatelé zvířat, myslivci či osoby cestující do zemí s vysokým stupněm výskytu vztekliny. Dostanete 3 dávky vakcíny (ve dnech 0, 14 a 30), a každé 2 – 3 roky je třeba přeočkování.
Pro svou ochranu však můžete něco udělat i sami – vyhýbejte se kontaktu s neznámými nebo uhynulými zvířaty, a každému poranění od zvířete věnujte zvýšenou pozornost. Vždy berte v úvahu i vzteklinu.
Laskavé pohlazení a hru si raději odložte pro zvíře, jehož původ znáte a při kterém vám nehrozí žádné nebezpečí.
Zdroje: www.nhs.uk, http://www.ruvzbj.sk/, www.ockovanieinfo.sk
Autorka studuje na FaF UK v Bratislavě
Redakčně upravené (jam)
Ilustrační fotografie