Správné srážení krve je pro naše zdraví nevyhnutelná. Ne vždy však všechno funguje tak, jak má.
Jak vypadá hemostáze – správné srážení krve?
Co všechno musí proběhnout, aby nám z rány přestala téct krev?
Co nefunguje při hemofilii A, B, C, von Willebrandově chorobě nebo poruchách jater?
Srážení krve – problémy způsobuje slabá i nadměrná srážlivost.
Pokud vás trápí slabá srážlivost krve, můžete déle a nadměrně krvácet i z menšího poranění nebo mít po těle modřiny, čas od času krvácet z nosu, či dásní, a možná máte sníženou hladinu železa a hemoglobinu.
Můžete mít i opačný problém. Nadměrná srážlivost krve též ohrožuje vaše zdraví. Pokud máte sklon k tvorbě krevních sraženin, jste ohrožení infarktem, cévní mozkovou příhodou, či embolií.
Pokud jste žena a trápí vás trombofilní stavy, tedy sklon k tvorbě krevních sraženin, můžete mít i těžkosti s otěhotněním, či donošením dítěte.
Opakované potraty by ženu měli přivést k hematologovi, který podrobně vyšetří srážlivost krve.
Jak probíhá srážení krve?
Srážení krve je vícestupňový proces a jednotlivé děje na sebe navazují. Pokud v některém kroku nastane porucha, výsledek je ohrožený a často nedostatečný.
Jaké procesy se odehrají při poranění cévy?
Pokud se poraníte a krvácíte, znamená to, že došlo k narušení cévní stěny a krev z něj vytéká ven. Pokud je poškozená tepna, krev vytéká pod tlakem silněji a z rány stříká.
Při poškození žíly vytéká krev volně. Naše tělo v takovéto situaci spustí okamžitý signál, na který navážou jednotlivé kroky v procesu srážení krve.
Jak probíhá hemostáze?
Ihned po narušení cévní stěny naše tělo vydá reflexní signál ke stáhnutí cévy (vazokonstrikce). Už tohoto děje se účastní jednak nervy přenášející reflexní impulz, tak i chemické látky z trombocytů – krevních destiček.
Při velké cévě se krvácení spontánně nezastaví, ale je potřebný tlak zvenku. Proto první pomoc při krvácení spočívá především v urychleném stlačení poraněné cévy.
Středně velké a malé cévy při hemostáze využívají vzpomínané reflexní stažení cévní stěny a k hemostáze obyčejně dochází i bez působení venkovního tlaku.
Nejdrobnější cévky – kapiláry a venuly – nedokážou stáhnout svoji stěnu, protože nemají vrstvu svaloviny. Případnou dírku v jejich stěně ucpávají trombocyty.
Srážení krve: Jaké jsou funkce a význam trombocytů?
Trombocyty, krevní destičky, jsou klíčovými krevními buňkami při srážení krve. Dokud tělo nevyšle signál, že je potřeba krev srážet, trombocyty volně plavou v krvi. Okamžitě však reagují na signály, které vysílá porušená cévní stěna.
Kolemjdoucí trombocyt se „přilepí“ na vlákna kolagenu, které se při poranění cévy odhalí. V závislosti od velikosti poranění však trvá nějaký čas, dokud se krvácení úplně nezastaví. Aby se trombocyt dokázal „přilepit“ na kolagen, potřebuje von Willebrandův faktor.
Hned jak se trombocyt přilepí, změní svůj tvar. Z ploché destičky se stane kulička, která vytváří výběžky. Se značnou dávkou fantazie je možné si představit, že natahuje „ruce“, aby získala kontakt s ostatními trombocyty.
Trombocyty se takto „chytnou za ruce“ a vytvoří shluk. Toto se děje za pomoci dalších biochemických faktorů v naší krvi, které se aktivují. Shlukování trombocytů zprostředkuje faktor I.
Již nahromaděné trombocyty vytváří nestabilní zátku, která provizorně brání krvácení. Říkáme jí primární nebo bílý trombus.
Pokud trombocyty nejsou v pořádku nebo jich je příliš málo, můžete trpět krvácivými stavy. Příčinou bývají například autoimunitní nemoci.
Pokud chybí v těle von Willebrandův faktor, případně je nefunkční, vzniká von Willebrandova choroba. Výsledkem bývá špatná srážlivost krve, především při poranění.
Na co jsou koagulační faktory?
Samotné srážení krve, koagulace, probíhá za účasti koagulačních faktorů. Koagulaci spustí tkáňový faktor. Vytváří ho poraněná tkáň.
Kromě toho koagulaci spouští i reakce krve s mimocévním prostředím, které obsahuje molekuly se záporným nábojem.
Po této aktivaci se aktivuje kaskáda koagulačních faktorů. Tyto faktory plavou v naší krvi v neaktivní formě, ale v případě jejich postupné aktivace vznikne fibrin. Jeho molekuly vytvoří vláknitou síť. Ta slouží na zachycení červených a bílých krvinek a vytvoření pevné zátky – sekundárního a červeného trombu.
Vznik fibrinu je velmi náročným dějem, kterého se účastní 13 základních koagulačních faktorů. Kromě nich do reakce vstupují jiné, pomocné molekuly. Kdekoliv může nastat porucha.
Složitost těchto dějů však umožňuje našemu tělu velmi jemně regulovat celý proces. Reflexní stáhnutí cévy, shlukování trombocytů, tak jako i aktivace koagulačních faktorů probíhají současně.
Pokud chybí faktor VIII, vzniká hemofilie A. V případě, že chybí faktor IX, vznikne hemofilie B.
Hemofilie C je výsledkem chybějícího faktoru XI.
Kromě těchto faktorů známe i onemocnění, u kterých chybí fibrinogen, faktory II a V, faktor VII, X, XII (ten je bezpříznakový), kombinovaný deficit faktoru V a VIII, chybění faktoru XIII. Tyto deficity se projevují různým sklonům ke krvácení, prodlouženým krvácením, krvácením z nosu, či dásní, a podobně.
Fibrinolýza – kdy už to stačí
V pohádce „Hrnečku vař!“ se ukázalo, že všeho moc škodí. Hrneček navařil mnoho kaše, která vytékala z domečku a zaplavila dědinu. Podobně by to bylo i při nekontrolované tvorbě krevní sraženiny. Naše tělo za normálních okolností naštěstí dokáže včas říct: „Dost!“
Je důležité, aby byl růst trombu kontrolovaný. V opačném případě by přerostl do vnitra cévy a ucpal ji. Došlo by k trombóze a zastavení průtoku krve do tkáně, které daná céva zásobuje. Vznikl by tak infarkt.
Když je trombus dostatečný, tělo vyšle signál. Začne se snižovat aktivní činnost destiček, vytvořená zátka je rozpouštěná enzymem plazminem.
Plazmin čeká v trombu už od začátku jeho tvorby. Je v neaktivní formě, jakoby v záloze. Jeho aktivace proběhne ve správný čas díky látkám, které se postupně uvolňují z okolní tkáně. Porušenou cévu potom zacelí vazivová tkáň a krvácení se zastaví.
Zdroje:
https://www.wikiskripta.eu/w/Koagula%C4%8Dn%C3%AD_faktory
https://www.newslab.sk/wp-content/uploads/2017/01/Newslab_2_2016_Diagnostika-vroden%C3%BDch-krv%C3%A1cav%C3%BDch-por%C3%BAch.pdf