Záškoláctví nebo nechození do školy: Existuje prevence?

Zdroj foto: www.stock.adobe.com

Škola je instituce, která se ve velké míře podílí na výchově a socializaci dětí a mládeže.

V tomto prostředí se můžeme setkávat i s nevhodnými projevy žáků, jako jsou různé deviace a odchylky.

Záškoláctví je druh asociálního chování. Jde o vážný problém nejen na základních, ale i středních školách.

Záškoláctví může být reakcí na složitou životní situaci, kterou dítě nedokáže zvládnout – proto ji řeší útěkem ze školy.

Nejčastějším důvodem, proč žáci nedokončí školu, bývají právě časté absence. V následujících řádcích si přiblížíme příčiny záškoláctví a pokusíme se najít řešení.

Kdy mluvíme o záškoláctví?

Záškoláctví je úmyslné vynechávání školního vyučování, kdy žák z vlastní vůle, většinou bez vědomí rodičů nebo omluvenky od lékaře, nechodí do školy.

V odborné terminologii je záškoláctví definováno jako porucha chování. Závažnost této poruchy se posuzuje podle rozsahu nevhodného chování.

Druhy záškoláctví:

1. Záškoláctví u problémových dětí. Tito žáci často patří k nejslabším ve třídě. Projevuje se to poruchami chování, konflikty se spolužáky, agresivitou, lhaním, podvody a celkovým nezájmem o školu.
2. Impulzivní záškoláctví. Žák se vyhýbá nepříjemným situacím a řeší je nepromyšleným útěkem. Motivem bývá strach z neúspěchu nebo šikana.
3. Záškoláctví jako zábava. Objevuje se i u žáků, se kterými obvykle nebývají problémy. Žáci chtějí zažít něco zajímavějšího, než co nabízí škola, např. trávit čas s partou kamarádů. Tito žáci si obstarávají omluvenky, řeší tedy situaci podvodem.
4. Záškoláctví u dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Tyto děti žijí v nevyhovujících podmínkách, kde dochází k zanedbávání výchovy i vzdělávání. Příčinou záškoláctví je emoční deprivace, protože rodiče se o děti nedokážou postarat.
5. Záškoláctví jako reakce na složitou životní situaci. Některé děti se hůře vyrovnávají se složitými situacemi a změnami. Problémy s adaptací vznikají při přechodu na jiný typ školy nebo na vyšší stupeň.
6. Záškoláctví jako projev úzkosti. Dlouhodobé a neřešené záškoláctví časem přerůstá do patologické formy. Objevují se psychosomatické a psychické příznaky – bolesti břicha, astma, úzkostné stavy, sociální fobie, deprese apod.

Proč dítě chodí za školu?

Rodina je nejdůležitějším elementem, protože působí na dítě prakticky od narození. Rodiče mají velký podíl na utváření osobnosti, vlastností, názorů i životního stylu dítěte. Negativní může být i přehnaná péče a s ní spojené vysoké nároky.

Na druhé straně stojí slabý zájem nebo úplný nezájem o vzdělávání dítěte. Pokud ze strany rodičů chybí pravidelná kontrola školní práce, dítě dostává prostor k manipulaci a útěkům. Velmi často jde o rodiče, kteří jsou kariérně zaměření a proto na dítě nemají čas.

Péče je pak nahrazována penězi, ale doma chybí pohoda a zázemí. Pokud dítě nemá v rodinném prostředí pevné místo, necítí jistotu, začne inklinovat k různým partám, ve kterých tráví většinu svého času.

Velmi často však bývá na vině i samotná škola. Pokud vyučování nepodporuje osobnostní růst dítěte, nerozvíjí jeho kreativitu, nebo učitelé nedokážou žáky zaujmout a nadchnout, motivace chodit do školy klesá.

Záporný postoj ke škole vyvolává i narušený vztah mezi učitelem a žákem, nebo špatné vztahy mezi samotnými žáky. Když se žák ve škole necítí dobře, chodí za školu s jinými kamarády, kteří mu rozumějí.

Jiné příčiny záškoláctví

Jak jsme již naznačili, spektrum úmyslné absence je velmi široké. Kromě špatného vztahu k učitelům nebo spolužákům se za záškoláctvím velmi často skrývá strach ze špatných známek a následného trestu.

Vztah ke škole se však může měnit i s postupujícím věkem dítěte nebo se změnami v jeho hodnotové orientaci. Důvody vzniku záškoláctví bychom mohli shrnout následovně:

Vnější příčiny:

• nároční rodiče – dítě se jim nedokáže svěřovat,
• příliš liberální výchova – nedůsledná kontrola docházky,
• nezvládnutý problém ve škole – špatný prospěch, šikana apod.,
• osobnost učitele – zda dokáže vzbudit zájem o učivo u žáka,
• nezvládnutá změna – stěhování, změna školy, rozvod rodičů apod.,
• nevhodný/nesprávný výběr školy,
• vliv kamarádů,
• způsob trávení volného času.

Vnitřní příčiny:

• nervová labilita, úzkostné rysy,
• psychosociální nezralost,
• lenost,
• snížená přizpůsobivost, emoční labilita,
• vývojové poruchy chování a učení.

Rizika záškoláctví

Pobyt mimo školu může přinášet situace, které nejsou daleko od trestné činnosti. Jakýkoli druh záškoláctví představuje potenciální nebezpečí, protože vzniká velký časový prostor, který je třeba nějak vyplnit.

Kriminalita mládeže má své kořeny právě v záškoláctví. Záškoláctví sice může být izolovaným problémem, ale ve většině případů se k němu přidružují jiné formy delikventního chování, jako např. krádeže, vandalismus, gambling, graffiti, užívání návykových látek apod.

Navíc se při dlouhodobém záškoláctví snižují šance na budoucí uplatnění. Častá absence se odráží ve špatném prospěchu, žák nezvládá probrané učivo, později jej těžko dohání. V nejhorším případě školu nedokončí.

Vyústění je logické – mladý člověk se nedostane na dobrou (obvykle střední) školu, a následně nenajde adekvátně placenou práci, která by odpovídala jeho schopnostem. Mnozí záškoláci jsou totiž inteligentní, jen jim chybí například maturita.

Jak odstranit záškoláctví?

Záškoláctví bychom měli vnímat jako reakci dítěte, které není schopné adekvátně řešit své problémy – jde o jasný obraz jeho psychického stavu. Pokud je příčinou konflikt s okolím nebo pocit nespravedlnosti, rodiče by měli tyto překážky odstranit, nebo je alespoň zmírnit.

Je těžké určit, jaký podíl viny nese škola a jaký rodina. Často se situace, které vedou k záškoláctví, nedají včas rozpoznat a ovlivnit. Pokud chce žák chodit za školu, příležitost si najde.

Časté záškoláctví je však určitým signálem, že učitelský styl není ideální. Rodiče mohou bojkotovat komunikaci se školou, ale někdy se stejně chová i škola – nemá zájem o spolupráci s rodinou.

Záškoláctví kvůli šikaně

Je známo, že oběti šikany se často uchylují k záškoláctví. Motiv je jasný – vyhnout se kontaktu s agresorem. Potrestání takového záškoláctví však ublíží pouze oběti šikany, nikoliv tyranovi.

Kromě toho tresty zvyšují psychické napětí a jejich úspěšnost je malá. Důsledná kontrola vztahů v dětském kolektivu má větší význam, ale také není zárukou odhalení nebo nápravy situace.

V poradenské praxi pomáhá například technika hraní rolí. Při rozboru svého chování dítě pochopí, že není jen obětí jiných osob, ale že některé negativní postoje může samo vyvolávat.

Úloha školy při identifikaci záškoláctví

Prvním krokem po zjištění záškoláctví je informování ředitele školy, a to ze strany třídního učitele. Počet zameškaných hodin, při kterém to již musí udělat, určuje školní řád, ale většinou se jedná o 4 neomluvené hodiny. Poté následuje předvolání rodičů.

Racionální vysvětlování rizik záškoláctví však někdy nezabírá ani u samotných rodičů. Školy by proto měly problematiku záškoláctví a asociálního chování zařadit do preventivních programů a věnovat se jí průběžně po celý školní rok.

Opatření školy při neomluvené absenci žáka

Konkrétní opatření jsou uvedena ve školním řádu. Rodiče by se měli na začátku školního roku seznámit se školním řádem školy, kterou jejich dítě navštěvuje.

Každá škola si stanovuje vlastní opatření a postihy za zameškané hodiny. Pokud žák zamešká velký počet hodin, přestože jsou omluvené, výchovný poradce si předvolá rodiče.

Pokud žák zamešká více než 60 % z daného předmětu, měl by se podrobit přezkoušení. Jako příklad uvádíme výňatek ze školního řádu jedné střední školy:

• napomenutí třídním učitelem: neomluvený pozdní příchod do školy,
• důtka třídního učitele: 1–3 neomluvené hodiny,
• důtka ředitele školy: 4–7 neomluvených hodin,
• snížená známka z chování na druhý stupeň (uspokojivé): 8–14 neomluvených hodin,
• snížená známka z chování na třetí stupeň (méně uspokojivé): 15–21 neomluvených hodin,
• snížená známka z chování na čtvrtý stupeň (neuspokojivé): 22 a více neomluvených hodin,
• podmínečné vyloučení ze školy: opakované porušení školního řádu po snížení známky na čtvrtý stupeň (neuspokojivé),
• vyloučení ze školy: opětovné porušení školního řádu po podmínečném vyloučení.

Kde požádat o pomoc při záškoláctví dítěte?

Nejrychlejší cestou je výchovný poradce, školní psycholog, sociální nebo speciální pedagog. Dnes má takovéto zaměstnance téměř každá škola. Ve školách působí také koordinátor prevence.

Existují však i další možnosti. Můžete s dítětem navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu (PPP) v místě svého bydliště. Také existuje mnoho neziskových organizací, které se věnují problémům dětí a dospívajících.

Můžete se také objednat k soukromému psychologovi. Výhodou je, že vám dá termín dříve než psycholog působící ve státním zařízení. V akutních případech můžete požádat o pomoc a radu telefonicky na krizových linkách.

Konkrétní doporučení a rady pro rodiče

Rodiče by neměli problém záškoláctví bagatelizovat. Často se totiž stává, že chození za školu je vstupní branou k dalšímu rizikovému chování. Prostor a čas, kdy dítě není ve škole, může využít nevhodným způsobem.

Školní docházku dítěte je třeba průběžně sledovat. Už při prvních zameškaných hodinách musíme začít s nápravou. Nabízíme vám několik rad a doporučení, jak problém řešit:

• nepodceňujte ani 1 hodinu záškoláctví,
• nepodporujte záškoláctví – nekryjte selhání dítěte, nepište mu omluvenky,
• všímejte si chování dítěte, poznejte jeho názory na školu,
• pravidelně komunikujte se školou, s třídním učitelem,
• zvažujte reálné možnosti dítěte – neklaďte na něj nepřiměřené požadavky,
• respektujte osobnostní a intelektové předpoklady dítěte,
• buďte dítěti maximální oporou, i když nenaplňuje vaše očekávání,
• při stupňování problémů vyhledejte odborníka – výchovného poradce či psychologa,
• zjišťujte příčiny absence ve škole, srozumitelně vysvětlujte důsledky takového chování,
• když je důvodem záškoláctví šikana, oznamte to třídnímu učiteli nebo přímo řediteli školy,
• zvyšujte odolnost dítěte vůči psychické zátěži,
• oceňujte dítě při každé snaze překonat problémy ve škole,
• učte dítě žádoucímu chování – nácvik asertivních technik,
• zlepšete atmosféru a vztahy v rodině, resp. své výchovné postupy a metody.

Zdroje:

• Bakošová, Z. Teoretické otázky záškoláctva. In: Mládež a spoločnosť. 2002.
• Carr-Gregg, M., Shale, E. Puberťáci a adolescenti. Praha: Portál, 2010.
• Hroncová, J., Kraus, B. Sociálna patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov. Banská Bystrica. 2006
• Martínek, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže. Praha. 2015
• Novák, T. Mnohem menší dareba než jste čekali. Praha. 2014
• Satirová, V. Kniha o rodině. Praha: Práh. 2006
• Procházka, M. Sociální pedagogika. Praha. 2012
• https://www.attendanceworks.org/chronic-absence/success-stories/
• https://www.theclassroom.com/causes-effects-truancy-8591978.html
• https://www.upsvr.gov.sk/socialne-veci-a-rodina-1/rodina/vychovne-problemy-deti/zaskolactvo.html?page_id=262372&urad=240623

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.