Porucha pozornosti: Omezuje děti ve škole, ale i mnohé dospělé

Zdroj foto: www.stock.adobe.com

Pozornost je zásadní schopnost psychiky, která nám umožňuje orientaci v každodenním životě.

Díky pozornosti získáváme nové informace, nabýváme poznatky – jak se říká, učíme se stále.

V dnešní době se však člověk pohybuje v prostředí, které je přímo zahlcené intenzivními podněty.

A vybrat si z nich to podstatné není vůbec jednoduché.

Není proto divu, že se čím dál častěji setkáváme s pojmem porucha pozornosti.

Pozor, netýká se to jen dětí, ale i dospělých lidí.

Jak je to s naší pozorností?

Co všechno ovlivňuje její kvalitu?

Proč vznikají poruchy pozornosti?

To vše si postupně vysvětlíme.

Co je to pozornost?

V psychologii je pozornost definována jako duševní stav, jehož hlavní charakteristikou je soustředění lidského vědomí na určitý objekt, činnost nebo událost.

Tato naše schopnost spočívá v zaměření na určité vybrané podněty, které odrážíme ve svém vědomí, a zároveň ve vylučování ostatních, v danou chvíli méně podstatných podnětů.

Předmětem naší pozornosti mohou být různé jevy z vnějšího světa, například obrazy, zvuky, události, stejně jako podněty z vlastního těla – bolest, hlad a podobně.

Sem patří také celkové prožívání, jako jsou myšlenky, pocity, vzpomínky nebo chování. Pozornost člověka může být tedy zaměřená navenek i dovnitř.

Při charakterizaci pozornosti je důležitá i jiná skutečnost – je tato pozornost úmyslná, nebo neúmyslná? Podívejme se na rozdíly mezi úmyslnou a neúmyslnou pozorností.

1. Neúmyslná, nevědomá pozornost – vzniká u člověka automaticky. Pozornost vyvolává hlavně osobitost konkrétního podnětu – jde o jeho sílu, intenzitu, neobvyklost, nápaditost, zajímavost nebo atraktivnost pro konkrétního člověka. Co to může být? Například hrom, výstřel, blikající světla, nápadné oblečení, mohutná budova a podobně.
2. Úmyslná, záměrná pozornost – tuto pozornost v sobě probudí sám člověk a udržuje ji vlastní vůlí. Jde o proces vědomého soustředění se na určité předměty a podněty, které samy o sobě nemají tak intenzivní charakter, ale z nějakého důvodu jsou pro nás důležité.

Vývoj pozornosti

Centrální nervový systém se v průběhu dětství a dospívání vyvíjí a mění. Zejména pozornost je podstatným ukazatelem funkčnosti centrálního nervového systému. Především u dětí se kvalita záměrné pozornosti stále vyvíjí a zlepšuje.

Zatímco tříleté dítě běžně přechází od jedné cílené činnosti ke druhé, přičemž se soustředí hlavně na atraktivnější podněty, u šestiletého dítěte se už předpokládá, že dokáže udržet alespoň 10 minut záměrné pozornosti.

Existují samozřejmě individuální rozdíly, takže nemůžeme očekávat stejnou kvalitu pozornosti u všech dětí ve stejném věku. Společnost však klade na jedince už v dětském věku určité nároky, aby nikdo příliš nezaostával.

Významným mezníkem v životě dítěte je nástup do základní školy. Zde se už od dítěte vyžaduje déletrvající záměrná pozornost, a to i na předměty, které pro něj nemusí být až tak zajímavé.

Pokud dítě nastupuje do školy v nedostatečném stupni zralosti, přičemž ani jeho pozornost není na požadované úrovni, staví ho to do velké nevýhody. Kvalita pozornosti je jedním z hlavních faktorů, které se sledují při testech školní zralosti.

Porucha pozornosti se v jednotlivých složkách projevuje následovně:

• krátká délka soustředění – neschopnost věnovat se delší dobu jedné činnosti, skákání z jedné nedokončené činnosti na druhou,
• slabá koncentrace na aktuální podněty – člověk se rozptyluje nepodstatnými podněty, ať už vnějšími – zírá do okna, nebo vnitřními – příliš se zabývá vlastními myšlenkami,
• snížená schopnost při přenášení pozornosti na jiné předměty a podněty, neschopnost pružně reagovat či přizpůsobit se aktuálním požadavkům,
• zúžený rozsah pozornosti – člověk se neúměrně dlouho věnuje jedné činnosti nebo se příliš dlouho zamýšlí nad určitým jevem, a přitom mu unikne něco důležitého.

Kolik dětí má poruchu pozornosti?

Když mluvíme o poruše pozornosti, myslíme tím nedostatečnou úmyslnou pozornost, a to vzhledem ke věku dítěte. Takové dítě se nedokáže zaměřit na určitý předmět, ani potřebnou dobu udržet soustředěnost, a navíc ho rozptylují i nepodstatné podněty – ať už vnější, nebo vnitřní.

Porucha pozornosti se logicky spojuje s problémy ve školním prostředí. Nedostatečně soustředěné dítě nemůže dosahovat žádaných cílů a výsledků, a přitom intelektuálně nemusí nijak zaostávat.

Nějakou formou poruchy pozornosti trpí přibližně 3 – 5 % dětské populace. Častěji se to objevuje u chlapců. Poruchy pozornosti mají přímou souvislost i s poruchami učení, jako jsou dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie a podobně.

Porucha pozornosti u dospělých

Samozřejmě, poruchy pozornosti nejsou pouze problémem dětí. Na druhou stranu, s přibývajícím věkem, se zralejším nervovým systémem a rozvojem vůle, se může porucha zmírnit. I dospělý člověk však může mít značné potíže, když se snaží nad rámec vlastní přirozenosti.

U dospělého jedince je nedostatečná pozornost někdy součástí jeho osobnosti, ale může se vyskytnout i v určitém životním období. Někdy jde o důsledek vnitřního vlivu (psychického nebo tělesného onemocnění), jindy vnějšího vlivu (nadměrný stres, náročná životní situace atd.).

Příčiny poruchy pozornosti

Důvody, proč se u dítěte rozvine porucha pozornosti, jsou velmi rozmanité. Obvykle se však jedná o kombinaci vícerých faktorů. Tyto příčiny mohou být:

1. Vnější – negativní působení rodinného prostředí. Disharmonická rodina, konfliktní vztahy, narušený vztah matky a dítěte, agresivní chování rodiče/rodičů. Do určité míry je porucha pozornosti také vizitkou současného životního stylu, kde převládá hektika, pobyt v prostředí se silnými stimulačními podněty, resp. příliš časté užívání technologií od útlého věku.
2. Vnitřní – genetické predispozice. V současné době se klade stále větší důraz na komplikace, které vznikají během vývoje v děloze, ale i během porodu (tzv. prenatální a perinatální komplikace).

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (syndrom ADHD)

Porucha pozornosti je nejčastěji spojována se syndromem ADHD (angl. Attention Deficit Hyperactivity Disorder). Mezi základní symptomy ADHD patří hyperaktivita, nepozornost a impulsivita.

Pro hyperaktivní jedince je typická dlouhodobá nedostatečná soustředěnost, a to ve spojení s abnormální pohyblivostí. Lidé s touto poruchou působí nápadně, často se chovají nevhodně.

K diagnostice ADHD obvykle dojde na začátku školní docházky, protože právě v té době vyplouvají dané příznaky na povrch. Problémové a pro okolí vyčerpávající příznaky se však objevují mnohem dříve, ale ve škole se projeví naplno.

Některé děti se syndromem ADHD se již v kojeneckém věku projevovaly častějším pláčem nebo nedostatečným spánkem. Také „vynikaly“ neúčelnými a těžce ovladatelnými pohyby, nedočkavostí nebo skákáním do řeči.

V dospělosti se ADHD projevuje:

• odbíháním od hlavního tématu,
• nedokončováním běžných činností,
• těžkostmi při plánování a plnění povinností,
• celkově slabou organizací vlastního života,
• někdy i patologickým chováním (návykové látky, hazard, kriminalita).

Porucha pozornosti bez hyperaktivity (syndrom ADD)

U těchto jedinců se nevyskytuje žádná nepřiměřená fyzická aktivita, fyzický neklid ani nápadné chování. Na druhou stranu je právě z toho důvodu porucha pozornosti mnohem obtížněji odhalitelná než u lidí s ADHD.

Školou povinné děti působí jako zasněné. Učitelé je charakterizují jako klidné, nevyrušující, ale trochu pomalé a lehce unavitelné. Právě z tohoto důvodu mají potíže s učením, a tedy nižší školní výkon, který neodpovídá jejich inteligenci.

Porucha pozornosti – dá se to léčit?

Porucha pozornosti, ať už jde o dítě nebo dospělého člověka, je v každém případě řešitelná. V závislosti na formě a podobě poruchy lze zvolit různé terapie. Podívejme se tedy na možnosti.

Změna životního stylu

Ať už je porucha pozornosti součástí povahy člověka nebo je získaná později, je určitě vhodné vytvořit podmínky, které zlepší kvalitu pozornosti, a nikoliv naopak. Je však také důležité dopřát si duševního odpočinku, a ne za každou cenu „tlačit“ na výkon. Tímto se totiž nic nevyřeší.

Vyhýbejte se stresovým situacím, místům s mnoha nevhodnými podněty a raději se věnujte sportu. Právě sport zlepšuje pozornost. Ideální jsou kolektivní sporty, zejména míčové hry, kde se rychle mění ohniště hry. Tímto způsobem se naučíte pružněji reagovat a přenášet pozornost.

Psychoterapie a jiné terapie

Pokud je porucha pozornosti způsobena určitým psychickým problémem, vnitřním prožíváním nebo náročnějším životním obdobím, jedná se již o řešení konkrétní příčiny. Psychoterapie je velmi nápomocná i tehdy, kdy má jedinec snížené sebevědomí, a to právě kvůli své neúspěšnosti.

U dětí je vhodná rodinná terapie, kde se odborník snaží zachytit podstatu poruchy v rámci celého komplexu rodiny. Existují i jiné terapie, například arteterapie – léčba uměním. Výborné výsledky dosahuje hipoterapie. Koníčky se osvědčily zejména u dětí s poruchami chování.

Farmakoterapie

V některých případech, zejména při těžších formách poruchy pozornosti, je řešením farmakologická léčba. Jejím cílem je ovlivnění činnosti mozku, aby se pacient zbavil vnitřního neklidu a zlepšila se jeho soustředěnost.

Výběr vhodného léku však závisí na mnohých okolnostech, o čemž musí rozhodnout lékař. K léčivům, která se nejčastěji používají při poruchách pozornosti, patří: methylfenidát, dexamfetamin a tricyklická antidepresiva.

 

Zdroje:

• https://eduworld.sk/cd/jaroslava-konickova/3058/zasnene-deti-alebo-porucha-pozornosti-add
• https://cpppapke.sk/download/Pozornost.pdf
• https://referaty.centrum.sk/odborne-humanitne/psychologia/1167/?page=1
• https://www.lilly.sk/sk/produkty/terapeuticke-oblasti/dusevni-poruchy/adhd.aspx
• Alison Munden, Jon Arcelus: Poruchy pozornosti a hyperaktivita, Portál s.r.o., Praha 2006

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.