Blog(Zdroj foto: AdobeStock.com)
Osobní asistence je forma pomoci pro lidi se zdravotním postižením. Umožňuje jim aktivní a svobodný život, což je základní lidská potřeba. Tato potřeba by nebyla uspokojená bez pomoci druhého člověka.
Osobní asistence – kdo ji může vykonávat?
Osobním asistentům se může stát kdokoliv, kdo dovršil 18 let, je svéprávný a sám nepotřebuje pomoc asistenta při daných činnostech. Na tuto práci tedy nepotřebujete žádní vzdělání, kurz ani předcházející zkušenosti.
Potřebujete jedině smysl pro zodpovědnost, ochotu poslouchat, pomáhat a učit se nové věci. Zkrátka – stačí vám být slušným člověkem, což není až tak těžké, jak by se v dnešním světě mohlo zdát.
S čím vám může (nebo musí) pomáhat osobní asistent?
Sice existuje i konkrétní seznam činností, který popisuje rozsah potřebné osobní asistence, ale ten je v skutečnosti spíše orientační.
To, s čím, kdy a jak vám bude osobní asistent pomáhat, záleží pouze od vzájemné dohody. Základem bývá hygiena, polohování, podávání věcí, či přeprava.
U mě, vzhledem k tomu, že jsem na dýchacím přístroji, je to také odsávání tracheostomie, krmení přes PEG a dozor. To všechno bez problémů zvládají studenti různých vysokých škol.
Náplní práce osobního asistenta by však neměla být pouze fyzická pomoc, ale také pomoc při činnostech, při kterých jste produktivní nebo se jakkoliv rozvíjíte. Ano, chápete správně – do tohoto seznamu můžeme zařídit prakticky cokoliv, co právě vy považujete za důležité.
Ať už jde o jakoukoliv činnost, osobní asistent nikdy nedělá nic přímo za člověka, tedy na vlastní pěst. Všechno vykonává podle pokynů a přesně tak, jak ho klient zaučil.
Rozhodně se tedy nemůže stát, že by se klient přihlásil na vysokou školu a jeho osobní asistent by za něj vypracoval všechny domácí úlohy, zatímco on by vesele sledoval filmy.
Osobní asistence slouží jako náhrada nefungujících funkcí těla. Není to výmluva, proč určité věci nemusíme dělat.
Ošetřování nebo osobní asistence – jaký je rozdíl?
Mezi ošetřováním a osobní asistencí je jeden velký rozdíl – opatrování není ani přibližně určené na podporu samostatnosti. Slouží na to, abychom přežili, ne žili, což jsou v praxi dvě diametrálně odlišné věci.
Kromě toho musí být opatrovatelem váš rodinný příslušník – jediný člověk, který se o vás bude starat 24/7. Nemůžete si tedy vybrat, kdo, kdy a jak se o vás bude starat.
Stejně tak si ošetřovatel nemůže vzít volno nebo si dovolit nezvládat.
Osobní asistence, když ji vykonává rodinný příslušník
Pro lidi, kteří potřebují pomoc rodinného příslušníka, ale zároveň chtějí zůstat aktivní, existuje řešení – osobní asistence!
Rodinný příslušník smí pracovat jako osobní asistent maximálně 4 hodiny denně. Za tyto 4 hodiny dostane o poznání víc peněz, než z ošetřovatelského příspěvku, a stejně tak má více času na vlastní život.
Osobní asistence a finance
Co se týká financí, osobní asistence funguje na základě příspěvků od státu. Pro lidi s postižením je přímo nadlidský výkon sehnat si slušně placenou práci, pokud dokáží najít vůbec nějakou. Tedy bez příspěvku bychom si nemohli dovolit osobní asistenty a bez asistentů bychom nedokázali… často vůbec nic.
Počet přiznaných hodin, které stát proplácí, může být různý, ale maximum je 20 hodin denně, přičemž jeden asistent může odpracovat až 10 hodin denně.
To, mezi kolik asistentů si klient rozdělí služby a peníze, je tedy pouze na něm. Peníze totiž dostává on, a potom vyplácí své asistenty jako běžný „vedoucí“.
Osobní asistence a smlouva
Osobní asistence s sebou přináší – lidově řečeno – papírování. Osobní asistent podepisuje s klientem smlouvu. Musí se nahlásit na daňovém úřadě, stát za něj hradí zdravotní pojištění, a v případě, že odpracuje minimálně 140 hodin měsíčně, i odvody na důchodové zabezpečení.
A pobíratel osobní asistence, tedy člověk s postižením, musí každý měsíc vyplňovat a odevzdávat na úřadě výpisy odpracovaných hodin, od čeho se potom odvíjí výška příspěvku.
Osobní asistence a její pozitivní vliv na životy lidí s postižením
Proč si osobní asistenci bráníme s takovým zápalem? Protože její aktuální podoba přinesla a přináší do našich životů nenahraditelná pozitiva.
Pro mě osobně se jednalo o velký osobní rozvoj. I jako ležící na dýchacím přístroji jsem se díky osobní asistenci mohla stát částečně samostatnou; nabyla jsem soukromí; začala jsem rozhodovat o svém životě; stala jsem se mnohem produktivnější.
Stejně tak jsem se osmělila – dnes komunikuju s (kdysi) cizími lidmi, zlepšila se kvalita mých přátelství. Tato moje zkušenost není vůbec vzácná. Znám lidi, kteří díky osobním asistentům:
- vystudovali školy,
- pracují,
- úplně se osamostatnili (i přes vážnou diagnózu),
- našli si partnery,
- stali se rodiči.
Osobní asistence je jedna z nejlepších věcí, která může lidi s postižením získat!
Redakčně upraveno.