Příznaky(Zdroj foto: Shutterstock.com)
Podobně jako se lidé s dyslexií trápí s pochopením čteného textu, lidé s diagnózou Aspergerův syndrom se ztrácejí ve složitosti sociálních vztahů.
Náš sociální svět je pro ně komplikovaný, těžko čitelný. Právě proto se Aspergerovu syndromu někdy říká sociální dyslexie.
Lidé s tímto hendikepem často ani sami netuší, co je příčinou jejich problémů, uvědomují si však, že nechápou naše pocity, chování a běžný sociální život. Podívejme se na Aspergerův syndrom blíže.
Co je to Aspergerův syndrom?
Pojmenování nese po vídeňském pediatrovi Hansi Aspergerovi, který ve své práci Autističtí psychopati v dětství (1944) popisuje chování dětí, které neslo typické znaky Aspergerova syndromu. Samotný termín Aspergerův syndrom se však ujal až o mnoho později – roku 1981 ho prosadila britská lékařka Lorna Wingová.
Aspergerův syndrom je porucha autistického spektra, spadající do kategorie vývojových poruch. Jde o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí s neurobiologickým základem. Duševní vývoj je narušený v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti – podobně jako při ostatních poruchách autistického charakteru. Na rozdíl od klasického autismu však osoby s Aspergerovým syndromem nemají porušený intelekt. Jejich rozumové schopnosti jsou na průměrné, často až nadprůměrné úrovni.
Rovněž řečové schopnosti bývají nenarušené. Z tohoto důvodu bývá Aspergerův syndrom těžko identifikovatelný. Jeho příznaky jsou zaměňované za určité povahové rysy, jako silná plachost či extrémní introverze. Ukazuje se však, že Aspergerův syndrom je o mnoho rozšířenější než klasický autismus.
Základní projevy Aspergerova syndromu:
- emocionální a sociální zaostalost,
- neschopnost porozumět společenským pravidlům,
- problémy v komunikaci a při navazování vztahů,
- neschopnost rozeznávat emoce,
- zvláštnosti v řečovém projevu i neverbální komunikaci,
- rituální činnost, lpění na stereotypech,
- hluboký zájem o specifický objekt poznávání,
- smyslová hypersenzitivita (především citlivost na zvuky, hluk),
- odmítání fyzického kontaktu.
Aspergerův syndrom v dětství
Určité příznaky AS se začínají projevovat už od útlého dětství. Děti nejeví zájem o jiné děti, dokonce je odmítají nebo se jich bojí. Mají problémy s osvojováním si sociálních pravidel. Působí neobratně, jejich pohyby jsou nekoordinované, motorika je hrubá, nevyvinutá.
Charakteristické pro tyto děti je, že si najdou určitý objekt zájmu – dinosaury, dopravní značky, pavouky či cokoliv jiného – a tomu se dokáží věnovat nekonečně dlouhý čas, přičemž o ostatní věci zájem nejeví. O svých specifických zájmech dokáží vést rozsáhlé monology, což na ostatní působí únavně. Může se objevit i přílišný zájem o písmena ve velmi raném věku.
U některých dětí s AS, hlavně u děvčat, vzniká též potřeba sledovat jiné lidi nebo se nazpaměť učit jejich rozhovory. Jakýkoliv z těchto příznaků však může být jen určitým vývojovým stádiem, diagnóza se dá s jistotou stanovit až později. Uvádí se mladší školní věk.
Aspergerův syndrom a rozumové schopnosti
Jak jsme už uvedli, děti s AS svými rozumovými schopnostmi nezaostávají za vrstevníky. Někdy právě naopak. Mohou působit jako velmi inteligentní, protože o věci, která je předmětem jejich zájmu, si dokážu nasbírat mnoho informací, používajíce přitom vědecké termíny. Jejich slovní zásoba může být velmi bohatá – mluví jazykem dospělých. Tyto děti jsou silně orientované na konkrétní fakta, mají v oblibě schémata, tabulky, diagramy.
Přesto se snadno stane, že v škole narazí na problémy, a to buď pro nedostatečný zájem o některé předměty, ale také kvůli neschopnosti porozumět souvislostem. Jejich paměť je mechanická, informace sbírají postupně, v abstraktních výrazech se ztrácejí, myšlení mají nepružné. Právě proto mohou mít problémy s předměty humanitního charakteru, jako dějepis, literatura. Rovněž nedokáží porozumět jakémukoliv obraznému pojmenování, vše interpretují doslovně, a tak rozbor literárních děl není jejich silná stránka.
Co se týká matematiky, žákovi s AS většinou nepůsobí problémy, může však ztratit zájem o geometrii kvůli rýsování, protože motorika je slabě vyvinutá. Ze stejného důvodu ani žákovo písmo nebude ukázkové.
Pohybové schopnosti
Protože mnozí nositelé AS mají problémy s hrubou motorikou, jedním z charakteristických rysů je neobratnost a nápadnost pohybů. Sport pravděpodobně nebudou vykonávat s oblibou, jedině pokud je individuální. V kolektivních sportech obvykle selhávají, a to ze dvou příčin:
- Neobratnost, pomalost, scházející zručnost (např. při hře s míčem),
- Absence soutěživosti a kolektivního ducha.
Osobám s AS se často přisuzuje nízká empatie či necitlivost vůči ostatním. To však nemusí být pravdou. Jejich zdánlivá necitlivost plyne z nedostatečného rozeznávání emocí – vlastních i emocí jiných lidí. Nedokážou vyčíst pocity z jiného obličeje, nedokážou správně „dekódovat“ neverbální komunikaci. Proto mohou vyprávět dlouhou dobu bez toho, aniž by si všimli, že posluchače to vůbec nezajímá. Stává se také, že řeknou netaktní poznámku, a vůbec si neuvědomí, že tím někoho urazili.
Chování – pevný režim, přesná pravidla
Lidé s AS mají různou inteligenci, ale také různý temperament. Někteří jsou introvertní, jiní zase extrovertní. Introverti působí plaše, jsou málomluvní, nenápadní, vůči okolí pasivní, jejich mimika a gestika je nenápadná, až úplně vynechává.
Na druhé straně, extroverti se budou projevovat výrazněji. Okolí si hned všimne jejich nápadné gestikulace a netypických pohybů. V chování se projevuje rituální, pravidelně se opakující činnost. Lpějí na stereotypech – například stále chodí tou stejnou cestou nebo něco dělají vždy tím stejným způsobem. Podobně jako autisté, při dodržování pevného režimu a přesných pravidel (co, kdy a jakým způsobem udělat) se cítí bezpečněji.
Vztah s okolím
Je samozřejmé, že všechny tyto projevy způsobují osobám s AS mnoho nevýhod v sociální oblasti. Už ve škole mají děti problémy zapadnout mezi vrstevníky, a nebývá ojedinělé, že se stávají terčem posměchu i šikany. Proto víc vyhledávají společnost dospělých, protože při nich se mohou cítit jistěji.
Problémy s navazováním vztahů však budou člověka s AS pronásledovat po celý život. Nebude chápat, proč lidé vedou rozhovory „jen tak o ničem“, proč se něčemu smějí, neporozumí některým vtipům, dvojsmyslným narážkám. Nepochopí, proč je nezbytné někdy lhát nebo proč se lidé přetvařují. Mnoho zákonitostí a sociálních pravidel, které jsou pro nás samozřejmostí, vyzní pro něho absolutně nelogicky, a tím pádem nepochopitelně.
Období dospívání
Puberta a adolescence jsou životní období náročné pro každého člověka, natožpak pro někoho, kdo se nedokáže orientovat v sociálních zákonitostech. Podobně jako v dětství i v období dospívání bude člověk s Aspergerovým syndromem čelit problémům, zejména nepochopení ze strany vrstevníků.
Navíc ti lidé nedokáží podléhat trendům, nepřizpůsobují se módě (v oblékání ani celkově v životě), a tím se vždy budou lišit od ostatních. Zejména v období dospívání si silněji uvědomují svou odlišnost, může je trápit, že nemají přátele, nebo i to, že vlastně žádné nepotřebují. Tyto skutečnosti mohou vést k depresi a úzkostem.
Je možné Aspergerův syndrom léčit?
Protože jde o vrozenou poruchu mozkových funkcí, vyléčit Aspergerův syndrom není možné. Příznaky, kterými daní jedinci disponují, je budou provázet po celý život. Co však můžeme udělat my, rodiny a blízké okolí – můžeme jim pomoci, aby se s hendikepem naučili žít, případně si osvojili určité sociální zručnosti.
Co když mému dítěti byl diagnostikovaný Aspergerův syndrom?
Mít dítě, u kterého se projevují uvedené znaky, není pro rodiče jednoduché. Právě i kvůli tomu, že jde o těžko identifikovatelnou poruchu. Okolí může na dítě hledět s nepochopením. Bude jeho projevy považovat za nevychovanost, což je pro rodiče velmi bolestivé.
Někdy i samotní učitelé mají tendenci tyto diagnózy znevažovat. Rodiče se zas po diagnostikování mohou obávat tzv. nálepkování, že jejich dítě bude posuzované podle stanovených schémat. Většinou však samotní rodiče uvádějí, že pojmenování diagnózy jim pomohlo – pochopili vlastní dítě, jeho chování, a tím pádem i postoj, který mají vůči němu zaujmout.
Před rodiči stojí nelehká úloha. Musí se vyrovnat s realitou a být svému dítěti oporou. Právě oni mohou být těmi, kdo ho podrží, kdo mu pomohou naučit se fungovat v životě. I proto je potřebné, aby byli v úzkém spojení s odborníky, s učiteli, aby si sami nastudovali potřebné informace o AS.
Rovněž je dobré, když vyhledají rodiče dalších dětí s AS. Stojí za to vyměnit si zkušenosti. A určitě je povzbuzující, když víte, že v tom nejste sami.
Aspergerův syndrom v dospělosti
I lidé s AS mají právo na normální a plnohodnotný život. Co se týká mezilidských vztahů, určitě budou potřebovat pochopení ze strany nejbližších. S jejich pomocí si mohou najít životní cestu, nejvíc vyhovující jejich osobitostem.
V pracovní oblasti se doporučuje orientovat se na pozice, kde nedochází k častému kontaktu s lidmi. Na druhé straně, lidé s AS disponují zajímavými přednostmi, jako pedantství, důslednost, smysl pro detail, systematičnost a přesnost, čehož se dá v mnohých zaměstnáních využít. Vždyť i nositeli Nobelovy ceny za ekonomii, Vernonovi Smithovi, byl diagnostikovaný Aspergerův syndrom.
Je tu jedno velké pozitivum. Dnešní společnost je o mnoho více nakloněná přijmout jinakost, než tomu bylo kdykoliv v minulosti.
Zdroj: Vosmik M., Bělohlávková L.: Žiaci s poruchou autistického spektra v bežnej škole, Praha, Portál 2010
Příspěvek zobrazený nejprve na: Slovenský pacient.