Chudoba: Kdo je doopravdy chudý? Komu hrozí nezaměstnanost a bída?

Zdroj foto: www.stock.adobe.com

Chudoba je i v sučasnosti jedním z největších problémů lidstva.

Roste dokonce v časech blahobytu, přičemž nejde o žádný neobvyklý jev.

Chudoba se týká přibližně třetiny lidí na světě.

Ale umíme definovat, kdo je vlastně chudý?

Co je to chudoba?
Co je to bída?
Jak souvisí chudoba s nezaměstnaností?
Kdo je nejvíce ohrožený chudobou?
Jak společnost bojuje proti chudobě a nezaměstnanosti?

Definice chudoby a bídy

Chudoba je sociální jev, který zjednodušeně znamená nedostatek životních prostředků u jednotlivce, resp. u skupiny obyvatel. Mnohdy označujeme chudobu jako stav, kdy se človek dostává pod hranici životního minima.

Bída je vyhrocená forma chudoby. Mluvíme o ní v souvislosti s hladem, tělesným nebo duševním utrpením.

My se ve článku zaměřéme na chudobu.

Chudobu najdeme všude, nejen v chudých krajinách

Chudoba doprovází všechny společnosti, bez ohledu na výkonnost tamější ekonomiky. Chudí lidé jsou oběti neefektivního systému sociálního zabezpečení, resp. diskriminace na pracovním trhu.

Vyspělým státům se daří chudobu průběžně zmírňovat, avšak v krajinách s populační explozí má chudoba katastrofické rozměry.

„Nebezpečí“ chudoby hledejme v tom, že plodí sociální problémové chování.

Hrozí:

• bezdomovectví,
• kriminalita,
• prostituce,
• různé závislosti,
• šíření nebezpečných chorob,
• sebevražda.

Formy chudoby

Určit přesnou hranici chudoby je poměrně složité. Obvykle však rozlišujeme 4 formy chudoby. Postupujme od té nejtěžší.

1. Absolutní chudoba – stav pod úrovňí životního minima, když je ohrožená normální existence člověka (strava, bydlení, oblečení).
2. Relativní chudoba – člověk nedosahuje určitých standardů, dané společenskými poměry v konkrétní krajině. Platí, že chudého člověka z bohatší oblasti nemůžeme porovnávat s jiným chudými v slabě prosperující oblasti.
3. Politická chudoba – jedná se o sociální nouzi, když člověk nedokáže zabezpečit svoji důstojnou existenci kvůli věku, zdravotnímu stavu nebo pro nezaměstnanost.
4. Subjektivní chudoba – odráží individuální požadavky na životní úroveň, resp. hodnotový žebříček konkrétního člověka.

Nezaměstnanost – příčina i důsledek chudoby

Občas se i zaměstnaní lidé dostávají do situace, že přestože mají práci, jejich pozice nenaplňuje postavení zaměstnance. Jak tomu rozumět?

Mluvíme o případech, které jsou blízké nezaměstnanosti. Je to například částečná zaměstnanost, když trpíte nedostatkem práce, přičemž váš plat nestačí na pokrytí životních nákladů, nebo i přezaměstnanost, když je pracovníků příliš mnoho, a proto jsou neefektivní.

Právě takové poměry nejenom, že neřeší problém nezaměstnanosti, ale (naopak) zhoršují ekonomickou situaci, což je často horší než chvilková nezaměstnanost, kterou můžeme přežít například pobíráním podpory.

• Krátkodobá nezaměstnanost – trvá méně než 6 měsíců.
• Dlouhodobá nezamestnanost – trvá víc než 6 měsíců.

Kdo je nezaměstnaný?

Za nezaměstnanou považujeme osobu, která si nemůže najít práci, přiměřenou svým schopnostem nebo vzdělání. Zároveň platí, že občan požádal o zprostředkování zaměstnání na úřadě práce.

Jedná se o člověka, který:

• není v pracovním poměru,
• nevykonává samostatně výdělečnou činnost,
• soustavně se nepřipravuje na budoucí povolání.

Pokud chceme někoho nazvat nezaměstnaným, musí splňovat 3 hlavní kritéria:

1. Disponibilita – schopnost pracovat (s ohledem na věk, zdravotní stav a osobní situaci).
2. Vlastní aktivita – ochotu zaměstnat se, či přijmout vhodné zaměstnání.
3. Zjevná nezaměstnanost – přes přiměřenou snahu, člověk zůstává bez zaměstnání.

Být nezaměstnaným tedy neznamená, že dotyčný nemá práci, ale že nemá řádné placené zaměstnání!

Různé formy nezaměstnanosti

Teď se podívejme na specifické formy nezaměstnanosti. Všímáme si především ty, které komplikují celkovou situaci s nezaměstnaností.

Fluktuační nezaměstnanost

Osoba je zaměstnaná, ale dobrovolně se vzdá svého pracovního místa. Důvodem je nespokojenost s prací, resp. hledání lepšího zaměstnání.

Tato forma nezaměstnanosti však trvá poměrně krátce. Nejde totiž o lidi, kterým by se nechtělo pracovat, nebo kteří by si těžce hledali nové zaměstnání.

Sezónní nezaměstnanost

Také se jedná o krátkodobou nezaměstnanost, která se odvíjí od velkých výkyvů v nabídce pracovních míst v souvislosti s ročními obdobími. Je to hlavně hoteliérství a turismus, tedy odvětví, která závisí na počasí a dovolenkových měsících.

Strukturální nezaměstnanost

Vzniká jako důsledek nesouladu mezi nabídkou a poptávkou po některých pracovních místech. Z tohoto důvodu zůstávají určité pozice dlouhodobě neobsazené, a potom i někteří vysoce kvalifikovaní ucházeči zůstávají bez zaměstnání.

Cyklická nezaměstnanost

Tato forma nezaměstnanosti je vyvolávaná a potlačovaná cyklickými změnami v hospodářství. V časech makroekonomického růstu bude nezaměstnanost nižší, při poklesech zase vyšší.

Kdo si nejhůře hledá práci?

Nezaměstnanost neohrožuje všechny skupiny obyvatel stejně. Někteří lidé si hůře hledají práci, dokonce si ji i hůře udrží. Jedná se o těchto 6 skupin obyvatel.

1. Lidé s nízkou (nebo žádnou) kvalifikací

Tito lidé tvoří nejpočetnější skupinu nezaměstnaných u nás. Jedná se hlavně o mladé lidi, kteří obvykle ani nemají velký zájem o práci. Takto žijí v trvalé závislosti na systému sociálního zabezpečení, přičemž dlouhodobě využívají sociální dávky.

2. Čerství absolventi

Jejich hlavní nevýhodou je to, že nemají pracovní zkušenosti, resp. praxi v oboru. Stejně tak jim chybají kontakty z minulosti, které ulehčují orientaci na pracovním trhu.

Většinou se totiž znají pouze s vrstevníky, kteří také ještě nikde nepracovali.

3. Zdravotní znevýhodnění

Problémy těchto lidí jsou obvykle komplexnější, takže se hromadí nejen ekonomické, ale i zdravotní těžkosti. Také důraz na produktivitu a maximální pracovní výkon, jak to pociťujeme v moderní společnosti, zásadně snižuje jejich šance na uplatnění.

I proto jsou občas zaměstnaní v chráněných dílnách. Počet těchto míst je však výrazně omezený (na Slovensku je stále málo chráněných dílen).

4. Ženy

Zaměstnavatelé často upřednostňují mužskou pracovní sílu – nejen z důvodu větší fyzické síly, ale i větší mobilitu. Například u mladší ženy je hlavným „hendikepem“ případné těhotenství.

Dokonce i ženy, které nastupují do zaměstnání po mateřské dovolené, mají omezené pracovní možnosti, a to kvůli riziku absencí při onemocnění dítěte.

5. Starší lidé

Velmi těžce prožívají ztrátu zaměstnání. V pozdějším věku má člověk už vytvořené stereotypy, pomaleji se přizpůsobuje novým podmínkám nebo požadavkům pracovního trhu.

Kromě toho nechtějí mnozí zaměstnavatelé starší pracovníky, budují spíše mladší kolektivy.

Pokud je však starší člověk dobrým odborníkem, obvykle si najde práci i v důchodovém věku.

6. Rómové

Rómové mají i ve 21. století velké těžkosti s nalezením zaměstnání. Je to kvůli zvyšujícím se nárokům na kvalifikaci a vzdělání.

Větší část rómského etnika patří do sociálně slabší vrstvy. Vedle nižšího vzdělání je další komplikací slabší pracovní morálka a všeobecně horší zdravotní stav rómské populace.

Psychické důsledky nezaměstnanosti

Nezaměstnanost má vliv na duševní i tělesné zdraví člověka. Potřeba samostatnosti, užitečnosti a sebarealizace – to všechno nepochybně patří k základním lidským hodnotám.

Reakce na ztrátu zaměstnání bývá přirovnávaná ke ztrátě blízké osoby. Počáteční pocity úzkosti a hněvu však postupně přechází do apatie.

Stavy aktivity a pasivity, naděje a beznaděje se u nezaměstnaného mohou střídat. Když se snažíme najít práci, můžeme být ještě poměrně optimističtí. Pokud je však snažení dlouhodobě neúspěšné, začínáme si uvědomovat vážnost situace.

Prázdná peněženka přináší obavy o svoji budoucnost, resp. o budoucnost rodiny. Nezaměstnanost vyvolává frustraci z nedostatku stimulace vzhledem k tomu, že nám chybějí podněty – denní program je nezáživný, jednotvárný.

Když nám čas ubíhá velmi pomalu, začínáme se nudit. Nezaměstnaný člověk tráví většinu dne pasivním způsobem. Časem tak dochází ke snižování sebehodnocení a sebeúcty.

Po nějakém čase můžeme ztratit i určité schopnosti a zručnosti vzhledem k tomu, že je nevyužíváme. Zároveň si odvykáme od normálního režimu dne, což opět snižuje naši šanci na pracovní zařazení.

Sociální důsledky nezaměstnanosti

Pozice nezaměstnaného je společností vnímaná jako podřadná. Proto se někteří nezaměstnaní snaží udržet “dojem“, že se nic nezměnilo, přestože ztratili práci. Okolí má totiž ve zvyku nezaměstnané obviňovat z pasivity a lenosti.

Průzkumy tvrdí, že nezaměstnaný člověk zažívá najvětší stres z toho, že se nemůže účastnit masových „konzumních rituálů“, například návštěvy nákupních a zábavních center, kaváren či hospod.

Vzhledem k tomu, že je chození do práce zároveň zdrojem sociálních kontaktů, při ztrátě zaměstnání příjdeme i o tyto kontakty. Nezaměstnanost tak mění životní úroveň, ale také sociální status.

Samozřejmě je nová situace velkou zátěží i pro rodinu nezaměstnaného. To může časem vést až k vážné krizi, dokonca k rozpadu rodiny.

Vytváření rovných pracovních příležitostí

Vytváření stejných příležitostí pro ženy i muže obvykle přináší pouze formální rovnost. Jsou to především zákonné zákazy diskriminace kvůli pohlaví, kterých se však hůře dosahuje v reálném životě.

Na druhou stranu, nové zákony už v některých odvětvích upravili bezdůvodné rozdíly mezi muži a ženami, především co se týká:

• dostupnosti práce,
• finančního odměňování,
• nízkého zastoupení žen v rozhodovacích funkcích,
• ztíženého pracovního postupu, pokud jste žena.

Rovné příležitosti = nižší nezaměstnanost

Rovnost mužů a žen v profesním životě má zásadní vliv na snižování nezaměstnanosti. Například matky s malými dětmi si péči o rodinu dělí tak, aby mohly i pracovat.

Samozřejmě je předpokladem ochota zaměstnavatelů, tedy aby nabízeli kratší pracovní úvazky, flexibilní pracovní dobu, resp. vytvářeli zázemí pro děti během pracovní doby rodičů.

 

Zdroje:

1. Hroncová, J., Kraus, B. Sociálna patológia pre sociálnych pracovníkov a pedagógov. Banská Bystrica, 2006.
2. Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P. a kol. Sociální práce v praxi. Praha, 2005.
3. Ondrejkovič, P. a kol. Sociálna patológia. Bratislava, 2000.
4. https://euractiv.sk/section/socialna-politika/news/na-slovensku-rastie-pocet-ludi-ktori-trpia-materialnym-nedostatkom/

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.