Dyskalkulie: Vývojová porucha počítaní nemusí pokazit vzdělání ani život

(Zdroj foto: stock.adobe.com)

Dyskalkulie je specifická porucha učení, související s počítáním. Asi 6 % školou povinných dětí trpí dyskalkulií.

Mezinárodní klasifikace nemocí MNK-10 uvádí dyskalkulii pod číslem F81 – specifická porucha počítání.

Jedná se o neurologickou poruchu, když dítě nedokáže spočítat a porovnat ani malá čísla.

Jak se projevuje dyskalkulie?

Zjistíme to ještě před školním věkem?

Jsou dyskalkulici méně inteligentní?

Jaký přístup by měli zvolit učitelé?

Existují pomůcky pro dyskalkuliky?

Co je dyskalkulie?

Dokážete poměrně jednoduše spočítat předměty nebo věci, pokud jich není příliš mnoho? Tuto vrozenou schopnost má většina z nás. Už malé děti dokážou rozpoznat, zda je v jedné misce o míček méně, než ve druhé.

Lidé s dyskalkulií toto nedokážou. Předměty, či věci spočítají pomalu a nepřesně, spletou si podobné předměty a objekty, těžce určují i velikosti a vzdálenosti.

Samozřejmě mají potom problémy v matematice, či všude tam, kde to trochu „zavání“ počítáním. Kromě toho zasahuje dyskalkulie sluchové vnímání, zrakové vnímání, prostorovou nebo pravolevou orientaci. Co to znamená?

Nerozvinutá sluchová paměť zapříčiní, že dítě zapomíná připočítávat desítky. Slabší sluchové rozlišování zase způsobí, že dítě si zaměňuje čísla, která podobně zní (např. 80 a 18).

V oblasti zrakového vnímání se problémy projevují nedostatečným rozlišováním tvarů, což opět přináší záměny číslic. Deficit v prostorovém vnímání znemožňuje správný odhad vzdálenosti, velikosti, objemu nebo výšky.

Jak se projevuje dyskalkulie?

Je pravdou, že smysl pro čísla nezískáme automaticky, musíme se to nejprve naučit. Například se malé dítě učí, jak na prstech ukázat svůj věk.

Za normálních okolností (tedy pokud nemluvíme o dyskalkulicích) začnou děti chápat počty mezi 5. a 7. rokem. Jenže výkony se v matematice nevážou jen na čísla, ale také na význam slov a symbolů.

Dítě by mělo chápat, co znamenají některé pojmy – jako více, méně, pětkrát a podobně. Ale právě s tím má dyskalkulik velké problémy.

Dyskalkulici jsou na stejné inteligenční úrovni jako běžná populace, avšak tuto úlohu nezvládnou. Dokážou čísla pouze číst, ale nedokážou k nim přiřadit hodnoty.

Nevytvořili si totiž představu číselného řádu, a proto jsou závislí na přidávání nebo ubírání hodnot po jedné.

Je matematika těžká?

Různé národy a rasy sa liší nejen v rodinných a společenských postojích, ale i ve vnímání matematiky. U nás se projevuje tzv. „antimatematický“ přístup – selhávání v matematice je akceptovatelné, dokonce přirozené.

Děti tím však dostávají matoucí signály. Nabývají pocitu, že matematika je příliš složitá nebo že není pro život důležitá. Celá naše společnost je přesvědčená, že pokud někomu jednou „nejde matematika“, už se s tím nedá nic dělat.

Opačný přístup mají například v Číně nebo Koreji. V těchto krajinách věří, že každé dítě může dosáhnout v matematice vysokou úroveň, pokud na sobě tvrdě pracuje.

Jak zjistíte, že vaše dítě trpí dyskalkulií?

Tuto poruchu vám pomůže odhalit rozpor mezi tím, co předpokládáte, že by mělo dítě umět, a reálnými výkony. Pokud rozpor zodpovídá více než 2 vývojovým rokům, je vysoce pravděpodobné, že vaše dítě trpí dyskalkulií.

Pokud má dyskalkulik dobrou paměť, nabifluje se malou násobilku. Dělení mu však bude dělat velké problémy a při dělení se zbytkem se úplně ztratí.

Dyskalkulik nechápe jednoduchý číselný systém. Chybí mu také přirozená matematická intuice. A přestože někdy použije správný postup, koná pouze mechanicky a s nejistotou.

Hlavní příznaky dyskalkulie:

• nedokážu odhadnout počet objektů/věcí (v počtu 4 – 5),
• nesprávně sčítám prvky,
• opakovaně chybuju v počítání,
• nedokážu počítat odzadu,
• nechápu systém počítání,
• neustále počítám po jedničkách,
• nedokážu si zapamatovat fakta, která souvisí s čísly,
• nedokážu počítat zpaměti,
• nepamatuju si malou násobilku,
• nechápu matematické pojmy – méně, více,
• dělám chyby v zápisu čísel – při zapisování přehazuji číslice (31 namísto 13),
• nedokážu logicky odvozovat – pokud 2+2=4, tak 2+3=5,
• nechápu vztahy mezi čísly – pokud 2+3=5, tak 5-2=3,
• nedokážu využívat předcházející vědomosti – pokud 2+2=4, tak 12+2=14,
• nedokážu vyhodnotit, zda je odpověď adekvátní k zadané úloze,
• těžce pracuji s penězi,
• mám problémy s vyjadřováním času.

Existují pomůcky pro dyskalkuliky?

Naštěstí existuje v dnešní době množství pomůcek, které dyskalkulikům zjednodušují život. Díky nim se nakonec naučí pracovat s čísly. Přinášíme vám několik inspirací. Některé pomůcky si vyrobíte i vlastnoručně.

1. Počítadlo. V tomto případě se nejedná o novou pomůcku, ale pro naše potřeby je to dobrý tip.
2. Počítací desky. Na deskách jsou paličky, kde navlékáme korálky. Jednotlivé paličky znázorňují čísla od 1 do 10.
3. Sčítací tabulky. Na tabulku ukládáme modré a červené lišty (sčítance), a tak jednodušeji vypočítáme výsledek. Dítě díky tabulce rychleji přejde k abstraktnímu počítání.
4. Domino. Ani toto není nová pomůcka. Hrací kameny jsou v polovině rozdělené, na každé polovině jsou tečky v počtu od 0 do 6. Na některých domino-kamenech mohou být symboly nebo obrázky.
5. Montessori sčítací had. Je obdobou počítacích desek. Jedná se o tyčinky, na které jsou navlečené korálky v různých počtech a barvách. Systematické hraní podněcuje dítě k tomu, aby si zapamatovalo kombinace a zautomatizovalo sčítání (do 9×9 – teda do 81).
6. Číselné osy. Využívají se na znázornění přechodu přes desítku, ale i při nácviku základních matematických operací.
7. Seguinova tabulka. Osvojujeme si čísla od 11 do 99, zároveň se utvrzujeme v jejich správném pořadí. Do předlohy zasouváme čísla od 1 do 9, čímž vytváříme čísla od 11 do 99.
8. Korálky. Jsou ideální při počítaní přes desítku. Korálky musí být ve dvou barvách.
9. Tisícové kostky. Slouží k počítání do 9 999, přičemž dítěti stačí, pokud umí napočítat do 10.
10. Žetony. Vhodné při počítaní a znázorňovaní čísel.
11. Hrací kostky. Na znázornění vztahů mezi čísly.
12. Kalkulačky, počítače, nákresy a tabulky. Vhodné pro starších dyskalkuliků. Mohou využívat také běžné pomůcky, případně si zhotoví vlastní „taháky“, které jim ulehčí práci s čísly.

Jak rozvíjet matematickou představivost u dětí?

Konkrétně učební postupy závisí na podrobné diagnostice dyskalkulie. Malý dyskalkulik si možná zapamatuje důležitá fakta, ale každý výpočet vnímá jako úplně nový problém, protože nechápe logiku matematiky.

V učebním procesu proto nefiguruje pouze počítání předmětů, ale také psaní, kreslení a diskuze. Tímto způsobem dítěti ujasňujeme základní matematická pravidla, která potom používá při složitějších úlohách.

Během vyučovaní musíme zapojovat všechny oblasti v mozku, tedy i zrakové a sluchové vnímání, představivost, intuici a podobně. Pouze takto vytvoříme pevné základy. Na dítě nikdy netlačíme, abychom u něj nevyvolali odpor k počítání. Jedná se o náročný proces, je potřeba se obrnit velkou dávkou trpělivosti.

Matematika je logický předmět, kde nové pojmy vznikají na základě předcházejících vědomostí. Proto musí učitel začínat vždy tam, kde končí znalosti dítěte.

Malým dyskalkulikům pomáhá, pokud začnou úplně od základů. Především první desítka čísel je jedinečný systém, na kterém si jednoduše ukážeme všechny hodnoty.

Na co by měli myslet učitelé, kteří mají ve třídě dyskalkuliky?

Úspěšné vyučování matematiky musí být systematické. Děti by měly co nejvíce pracovat s pomůckami, které zlepšují vizuální představu o číslech.

Na začátku pracujme pouze s čísly do 10, až poté pracujme s většími čísly. Všechno vyjadřujme i pomocí tabulek, obrázků nebo grafů, aby děti nevnímaly čísla jen jako izolované prvky.

Konkrétní doporučení pro učitele:

• zabezpečte kompenzační pomůcky – matematické tabulky, kalkulačky, počítadla, počítače, tablety,
• používejte názorné pomůcky – obrázky, grafy, číselné osy, vlastnoručně vyrobené „taháky“,
• vysvětlujte zvolněným tempem – výuku rozdělte na jednotlivé kroky,
• respektujte a tolerujte pomalejší chápání žáka,
• veďte žáka k logickému vyřešení úlohy – vytvořte jednoduchý, univerzální systém, který se dá používat nejčastěji,
• hodnoťte žáka individuálně – neporovnávejte ho se spolužáky,
• preferujte ústní zkoušení,
• neustále procvičujte a upevňujte základní vědomosti,
• často kontrolujte, zda dítě pochopilo zadání, úlohu.

Jak pomůžou rodiče?

V předškolním věku řadíme do komunikace čísla a to každý den. Spolu počítejme kola na motorce, na autě, schody v domech, či prsty na rukou.

Zde jsou další zajímavé úlohy a hry:

1. Navlékání korálků podle barvy nebo velikosti.
2. Kreslení obrázků podle vyznačených bodů (spojováním bodů dosáhneme obrázku).
3. Časté kreslení a malování, vybarvování omalovánek.
4. Vyjmenovávaní dnů v týdnu a měsíců v roce.
5. Vytleskávání jednoduchých písní, klasické říkanky.
6. Jednoduché taneční choreografie.
7. Skákání přes švihadlo (počítání skoků).
8. Hledání odlišností na obrázcích.
9. Hledání stejných obrázků – například pexeso.
10. Stolní hry s kostkami – „Člověče, nezlob se!“.
11. Skládání puzzle, domino.
12. Třídění ponožek.
13. Třídění předmětů podle tvaru, velikosti a barvy – například oddělíme trojúhelníky od čtverců, červené kostky od žlutých a pod.

Dyskalkulie v mladším školním věku

Pokud už dítě navštěvuje ZŠ, snažme se promítat úlohy z matematiky do běžných situací. Zde je několik příkladů.

• Psaní nákupního seznamu, předběžné počítání ceny nákupu, kontrola pokladního bločku.
• Jednoduché konverzace na téma čas a datum.
• Hraní a sledování sportu – počítání bodů, gólů, sekund, či hrací doby (poločasy, třetiny, čtvrtiny).
• Používání kuchyňské váhy, odměrek, krejčovského metru.
• Zpívání, rytmické cvičení, tancování, hraní na hudebním nástroji.
• Stopování času, který přidělíme k jednotlivým úlohám.

Dyskalkulie v dospělosti, či během dospívání:

• rozvoj organizačních schopností,
• rozvoj kritického myšlení,
• rozpoznávání toho, co je důležité,
• nácvik efektivního plánování,
• posilňování zodpovědnosti a samostatnosti,
• zvládání časově ohraničených úloh,
• tvorba vlastního systému práce.

Dyslexie a dyskalkulie

Mezi dyslexií (vývojovou poruchou čtení) a dyskalkulií (vývojovou poruchou počítání) je předpokládaná souvislost. U dyskalkulie jsou totiž zasáhnuté ta stejná centra v mozku jako při dyslexii.

Zdvojená porucha vyžaduje specifický přístup učitelů. Počet dětí, které mají problémy s matematikou, je statisticky větší než těch, které hůře čtou.

Zdroje:

• Babtie, P., Emerson, J. Dítě s dyskalkulií ve škole. Praha, 2018.
• Jucovičová, D., Žáčková, H., Sovová, H. Specifické poruchy učení na 2. stupni ZŠ. Praha, 2007.
• Pokorná, V. Teorie a náprava vývojových poruch učení a chování. Praha, 2010.
• Zajacová, J. Poruchy a narušenie matematických schopností. Dostupné na: https://www.komposyt.sk/pre-odbornikov/ziak-so-svvp/preview-file/dyskalkulia-953.pdf

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.