PrevenceZdroj foto: www.stock.adobe.com
I vy jste přišli na to, že je potřeba pracovat s vlastními emocemi, až tehdy, když do vašeho života vstoupily děti? Někteří to nezjistí ani při dětech. Je lehké vybouchnout, cítit se poškozený, projevovat hněv široko-daleko. Na druhou stranu, není zanedbatelný ani počet mužů a žen, kteří nedokáží svoje city a pocity definovat, vyjádřit. Emoční gramotnost – zvládání emocí je přitom klíčem k úspěchu ve vztahu, v práci i ve zdravé výchově potomků.
Co jsou to vlastne emoce?
Jak emoce fungují a na k čemu nám jsou?
Umíte pracovat s vlastními emocemi?
Jak vychovat děti, aby si dokázaly s emocemi poradit?
Co je to emoce?
Emoce můžeme zjednodušeně definovat rovnicí: emoce = myšlenka + význam, vyjádřený ve formě pocitu. Vznikají v nás tehdy, kdy si různé vnitřní a vnější podněty interpretujeme vlastním způsobem. Tedy když je přecedíme skrz síto svých osobnostních črtů, zkušeností, vědomostí. Každý z nás si vysvetluje podněty na základě vnitřních poznávacích sítí – vlastních myšlenek, přesvědčení, předpokladů a očekávání o světě a svém místě v něm. Výsledkem jsou reflexní pocity, které vytváří finální zážitek, pocit a následně reakci.
To znamená, že když dvě osoby vidí stejnou situaci, například rodičovskou hádku, každá může reagovat jinak.
Jak fungují emoce?
Emoce a emoční gramotnost si tvarujeme od narození. Mají hluboký vliv na zkušenosti a naopak – naše zkušenosti dokáží ovlivnit emoce. Emoce měly důležité poslání z hlediska evoluce lidstva prakticky od jeho vzniku: nabudily tělo, aby správně reagovalo na prostředí, situaci. Tak maximalizovaly šance na přežití. Vznikly jako nástroj, který nám pomůže přizpôsobit se prostředí. Avšak v průběhu století se z této původní funkce vymkly.
Proč? Protože lidstvo vyvinulo kulturu, která výrazně ovlivnila naše poznávací sítě. Emoce už neslouží jako přesné signály o vnitřním a vnějším prostředí a jeho bezpečí. Naopak jsou někedy matoucí. Tehdy působí přímo proti nám.
Pracování s emocemi
Prvním krokem k řešení problémů je přiznání si vlastních emocí, jejich pojmenování. Všímejte si, kdy a na co nejčastěji reagujete emocemi a které se vám s odstupem času jeví jako přehnané. Ne vždy v daný moment máte pocit, že musíte křičet na plnou pusu, či použít fyzickou sílu, ale s odstupem času pochopíte, že to nebylo potřebné. Naučte se uvolňovat emoce tak, aby neovlivňovaly okolní prostředí – rodinu, práci, známé i neznámé.
Například pokud vybuchnete v práci kvůli zadání od šéfa, můžete si celou spolupráci výrazně ztížit. Pokud však namísto výstupu na pracovišti půjdete přes oběd do posilovny, kde energii nahromaděnou hněvem ventilujete cvičením – efekt bude mnohonásobně lepší. Existuje mnoho způsobů, jak uvolnit emoce: od rozhovoru s kamarádem nebo kamarádkou přes sport, bouchání do polštáře až po psychoterapii. Rozhodně je nenechávejte v sobě.
Snažte se vyjádřit všechny svoje emoce bezpečným a vhodným způsobem, pre vás i pro okolí. Věnujte pozornost tomu, co vám pocity říkají o vašem životě a vašem místě v něm.
Proč pracovat s vlastními emocemi?
Emoce budete zažívat bez ohledu na to, zda s nimi pracujete nebo ne. Ovšem pokud s nimi nebudete pracovat ve prospěch svého osobnostního růstu, uškodíte si. Naopak, pokud s vlastními emocemi uzavřete partnerství a budete je řešit, pracovat s nimi, lehce je využijete ve svůj prospěch. Získáte přímou vazbu na ty nefungující části mozaiky, které vám brání v úspěchu, ve vašem štěstí i v duševním, v emocionálním a fyzickém zdraví.
Pracovat s vlastními emocemi je jediný způsob, jak vytěžit maximum z toho, co nám život nabízí.
Jak vychovat děti tak, aby rozuměly vlastním emocím a okolí?
Děti prožívají pocity stejně jako dospělí: jsou frustrované, nadšené, nervózní, smutné, žárlivé, vystrašené, znepokojené, naštvaní nebo v rozpacích. Jenže nemají takovou slovní zásobu, aby byly schopné říct, jak se cítí. Místo toho svoje emoce vyjadřují jinými způsoby. Například mimikou, rečí těla, chováním, křikem. Někdy však také sebepoškozováním a dalšími druhy problémového chování.
Nedivme se, vždyť se často ani my – „dospěláci“, nedokážeme ovládnout. ALE: Naštvaného nebo vystresovaného rodiče si dítě vysvětlí tak, že ho tatínek nebo maminka nemají rádi. Což zřejme pravda není.
Emoční zručnosti jsou celoživotní benefit
Děti se od narození učí emoční gramotnosti. Potřebují ji k identifikaci, vyjádření a zvládnutí svých pocitů. Učí se to právě prostřednictvím vztahů s důležitými osobami ve svém životě (rodiče, prarodiče, chůvy). Pokud rodič nezvládá svoje emoce, nečekejme od dítěte, že je zvládne. Ukažme mu, jak zvládat pocity pozitivním a konstruktivním způsobem. Když se naučí zvládat svoje emocie v dětství, získá obrovskou výhodu do celého života.
V rodinách, kde je hodně křiku a hádek, obvykle vyrůstají děti, které mají problémy se sebevědomím a podle toho také reagují. Nezapoměňme na to, že nás zrcadlí, takže, když vidíme problémové chování a nezvládání emocí, podívejme se v první řadě na sebe.
Jak můžete pomoct dítěti rozeznat a vyjádřit svoje pocity?
- Vžijte se do něj – někdy je těžké určit, co dítě prožíva. Nalaďte se naněj sledováním řeči těla, posloucháním toho, co říká, a pozorováním jeho chování. Když zjistíte, co a proč cítí, pomůžete mu identifikovat, vyjádřit a zvládnout tyto pocity.
- Za každým chováním je pocit – pokuste se pochopit pocit, který se skrývá za chováním vašeho dítěte.
- Pojmenujte emoce – pomožte mu pojmenovat pocity tak, že jim dáte název. Pojmenování pocitů je prvním krokem k tomu, aby se je děti naučily identifikovat a mluvit o nich.
- Poukazujte na pocity u druhých – dejte dítěti mnoho příležitostí na pochopení pocitů u ostatních. Řekněte mu, aby přemýšlelo o tom, co může cítit někdo jiný, například i pomocí výrazů tváře.
- Buďte vzorem – ukažte svému dítěti, jak se cítíte v různých situacích a jak se s těmito pocity vyrovnáváte.
- Povzbuďte pochvalou – pochvalte dítě, když mluví o svých pocitech. Emoce jsou přirozené a je v pořádku o nich mluvit.
Naučte svoje dítě vyjadřovat svoje pocity pozitivním způsobem. Pokud se cítí frustrovaně, naštvaně, naučte ho reagovat tak, aby neublížilo sobě a ani nikomu jinému.
Při emocionální disharmonii u dětí i u dospělých pomáhají tyto tipy:
- zhluboka se nadechněte,
- požádejte o pomoc nebo podporu,
- odejďete z místa, kde problém nastal, a dopřejte si čas na reakci,
- namísto toho, abyste konali, řekněte, čo cítíte,
- dopřejte sobě nebo dítěti objetí a pocit bezpečí.
Pokud situaci nezvládáte nebo si nevíte rady, vyhledejte kvalifikovaného psychoterapeuta.
Odbornou kontrolu zabezpečila Mgr. Alexandra Kaiser, klinická psycholožka (znalkyně v odboru psychologie – odvětví klinická psychologie dětí, klinická psychologie dospělých, psychologie sexuality).
Zdroje:
https://mindfulconstruct.com/how-to-work-with-your-emotions/
https://www.verywellmind.com/how-should-i-deal-with-negative-emotions-3144603
https://kidshelpline.com.au/parents/issues/helping-kids-identify-and-express-feelings