Prevence
Příznaky(Zdroj foto: AdobeStock.com)
„Já nechci jít do školy!“
Tato věta způsobila již nejedné matce noční můry.
Jak se vypořádat se strachem dítěte ze školy?
Pokud chceme pochopit, proč se děti bojí školy, musíme nejprve vědět, co je to vlastně strach.
Nové prostředí – nové situace
Život každého člověka se skládá z několika důležitých milníků. V dětství sem řadíme vstup do mateřské školy, později na základní nebo střední školu. Významné jsou i první špatné známky ve škole, celoživotní přátelství či první lásky.
Pro zdravý vývin mladého člověka je nejpříznivější, pokud zlomovými událostmi prochází bez výraznějších negativních zkušeností. Do velké míry to dokáže zabezpečit i samotný rodič, který je nejkompetentnější v komunikaci se svým dítětem.
Vzpomínky na školní období se liší od člověka k člověku. Lidé se rozdělují na ty, kteří školu milovali a rádi na ni vzpomínají, a na ty, kteří o ní nechtějí už nic slyšet.
Co je strach a jak se projevuje?
Strach řadíme mezi základní emoce – patří k našemu každodennímu životu. Jde o nepříjemnou emoci či znepokojení z blížícího se „zla“. Strach je doprovázen nejen nepříjemnými duševními pocity, ale i různými tělesnými projevy:
- bolest hlavy nebo břicha,
- zrychlené dýchání,
- bušení srdce,
- zblednutí v obličeji,
- poruchy spánku,
- jiné.
Strach se u člověka objevuje tehdy, když se nachází v nebezpečí, ať už ve skutečném nebo domnělém. Strach nás upozorňuje na blížící se nebezpečí, proto je to velmi důležitá emoce.
Víte, co jsou 3 nejčastější reakce, když se bojíme? Útok, útěk nebo strnutí. Tyto reakce máme společné se zvířecí říší, u lidí jsou však mnohem komplikovanější. Velkou roli zde hraje genetika, přístup k životu či výchova.
Strach je dobrý, ale nesmí nás ovládat
Lidský strach je z velké části naučená schopnost. Pokud nás napadne a pokouše velký pes, můžeme se začít bát všech psů. Pokud jsme měli autonehodu, můžeme se bát řídit auto, dokonce natrvalo odložit řidičský průkaz.
V takových případech mluvíme o osobnostní predispozici. Buď se strachem bojujeme, nebo před ním utečeme. Proto pokud se dítě naučí pracovat se strachem již v dětství, má dobré předpoklady pro to, aby zvládlo každodenní stres v dalším životě.
A podobným způsobem se může projevit i strach ze školy. Například jistý zážitek vyvolá u dítěte silnou negativní emoci, což ho ovlivní natolik, že se začne školy bát. Nebo může jít o sérii menších nepříjemných podnětů, které když se nahromadí, jednou vyplouvají na povrch v podobě somatických a psychických obtíží.
Zajímavost: Strach se významně odlišuje od úzkosti. Pro strach je charakteristické, že člověk zažívá obavy z konkrétní věci, činnosti nebo osoby. Úzkost je strach z neznámého. Neumíme popsat, proč se cítíme nepříjemně a co tento pocit vyvolalo.
Co tedy může vyvolat strach ze školy?
Strach ze školy může mít různé příčiny, proto musíme rozlišovat. Jiný strach pociťuje předškolák, který ještě ve škole nebyl, a jiné pocity zažívá školák, který již zkušenosti se školou má. Nejdříve si popíšeme strach ze školy u předškoláků, přičemž uvedeme 3 nejčastější oblasti.
1. Zařazení do nového prostředí a kolektivu
Strach u dětí ve věku 6 – 7 let se nejčastěji spojuje s novou rolí, o níž nevědí nic konkrétního. Děti mají pocit, jakoby vstupovaly na cizí území. Negativní očekávání může rodič zahnat tak, že se bude s dítětem o škole pravidelně mluvit. Může mu říci o vlastních pozitivních zkušenostech, vysvětlovat, jak to ve škole vypadá, koho tam dítě potká a podobně.
Dobrou přípravou jsou např. procházky do okolí školy, aby se dítě s prostředím pomalu ztotožňovalo (byť jen zpoza plotu). Je důležité, aby rodič dítě úmyslně nezastrašoval: „Vždyť počkej, až půjdeš do školy, tam ti takové chování nebudou tolerovat!„. I nevinné poznámky totiž mohou u dítěte vyvolat neopodstatněné obavy, dokonce odmítání nástupu do školy.
2. Dítě nechodilo do školky
U dětí, které nenavštěvovaly předškolní zařízení, to může být náročnější. Dítě prožívá strach z odloučení od matky nebo otce, s nimiž dosud trávilo celý čas. Pokud se rodiče rozhodnou nedat dítě do školky, je vhodné, aby se pokusili o jiné sociální začlenění do kolektivu vrstevníků, například v parcích či dětských koutcích.
Tento krok má dvojí význam. V první řadě, dítě pozná jiné děti, jejich zvyklosti či chování se vůči druhým. Takto dojde k přirozené socializaci, takže nástup do školy může proběhnout bez obtíží. A za druhé, právě na hřišti dítě často pozná jiné dítě, které bude navštěvovat stejnou školu. A když bude mít ve třídě spolužáka, kterého už zná, bude se do školy těšit.
3. Vliv staršího sourozence
Strach ze školy může u dítěti vyvolat i jeho starší sourozenec. Například ho zastrašuje tím, kolik se bude muset učit, že bude mít špatnou paní učitelku a podobně. Tehdy si musíme promluvit se starším dítětem a vysvětlit mu situaci. Jelikož však starší sourozenec není vždy takový chápavý a tolerantní vůči mladšímu, jak bychom si přáli, přicházejí na pomoc výše uvedené intervence.
Dobrou motivací pro mladší dítě bývá to, když ho povzbuzujeme, aby ukázalo staršímu sourozenci, že to dokáže, že se bude dobře učit, atd. Podstatné je, aby dítě poznalo všechna pozitiva, které vyplývají z chození do školy – noví přátelé, nové knížky, hračky, znalosti. Dítě může být okouzleno například tím, že bude znát hodiny, umět si spočítat penízky a podobně.
Strach ze školy u dětí, které do ní už chodí
Na rozdíl od předškoláků, školáci už mají jisté zkušenosti se školou, s předměty, se spolužáky, s učiteli. Proto může jít o jiný druh strachu. Nejdůležitější je, abychom uměli rozlišit, zda jde o „obyčejný“ strach ze školy nebo o tzv. školní fóbii, se kterou již pracují odborníci – dětští psychiatři, psychologové, výchovní poradci, pedagogové. Nyní si popišme 6 nejčastějších důvodů, proč má starší dítě strach ze školy.
1. Šikana ve škole (od spolužáků nebo jiných dětí ze školy)
Při šikaně se setkáváme s náročným procesem odhalování a dokazování. Ne vždy víme, kdo šikanuje, jakým způsobem a čeho tím chce dosáhnout. Pokud se rodič dozví, že jeho dítě je šikanováno, měl by se obrátit na školu a odborníky (například psychology), ne na rodiče „malých tyranů“. Jelikož jde o velmi rozsáhlé téma, v tomto článku se tomu nebudeme podrobněji věnovat.
2. Strach z učitele (učitelů)
Strach může vyvolat příliš dominantní a direktivní učitel. Zkuste se s dítětem promluvit, poslechněte si konkrétní situace, které u něj vyvolávají strach. V případě, že šlo o nepřiměřené zásahy pedagoga, kontaktujte jeho, i vedení školy.
Někdy mají pravdu děti a učitel skutečně koná nepřiměřeně. Někdy však mohou děti situace zveličovat, a proto důvěřujte, ale prověřujte. Buďte v pravidelném kontaktu s učitelem. Zná vaše dítě i z jiné strany, než vy – jak pracuje v kolektivu, jak se chová k jiným dětem nebo autoritám.
3. Nezvládání školních povinností
Ne každé dítě je studijní typ a ne každé dítě baví školní látka. Některé děti mají raději například manuální činnosti, a to je v pořádku, ale školní povinnosti si musí plnit. Nezvládá dítě pouze jeden konkrétní předmět? Nebaví ho domácí úkoly? Učivo je pro něj celkově náročné?
Komunikujte s dítětem a zjišťujte příčiny. Například pokud dítě nesnáší dějepis, zkuste na internetu najít různé videa a zajímavosti, které mu dějepis „zkrášlí“. Pracujte společně, pochvalte dítě i za menší úspěchy, oceňte jeho snahu.
4. Problémy s učením
Často se stává, že dítě selhává ve škole, a vy nevíte proč. Doma se s ním učíte celé hodiny, věnujete mu čas a množství podnětů, a přesto vám domů přinese pětky. Dítě je pak frustrované, začne se bát školy.
Každá porucha učení potřebuje jistý způsob práce, což vám už řeknou konkrétní odborníci. Nebojte se této diagnostiky, jde jen o sérii testů, kterými umí odhalit, na čem je třeba s dítětem pracovat. Obvykle pomohou jiné způsoby učení, např. čtení s porozuměním, obraznější počítání, úprava techniky psaní atd.
5. Perfekcionistické rysy osobnosti a strach ze selhání
Dítě, které se snaží být „čistý jedničkář“, je s vysokou pravděpodobností perfekcionista. Právě proto trpí stresem více než kdokoliv jiný. Takové dítě se neustále snaží něco vylepšovat, i nejmenší chybu vnímá jako osobní selhání. Neučte děti dokonalosti, ta neexistuje. Pokud se však dítě najde v předmětu, který ho naplno zajímá a baví, vyhráli jste na celé čáře.
6. Nátlak ze strany rodičů
Naše doba je zaměřena na výkon. Výsledky se přitom vyžadují nejen u dospělých, ale i u dětí. Mít samé jedničky, v nejhorším případě dvojky, navštěvovat 3 kroužky do týdne, o víkendu se věnovat 2 cizím jazykem? Ne, neberte dětem jejich dětství, budou z nich smutní dospělí.
Stačí ubrat z požadavků. Každý den si najděte čas na společnou zábavu, hrajte se spolu, povídejte. Takto si vytvoříte důvěrný vztah s dítětem, ba co víc – vychováte šťastného člověka.
Jak rozpoznat strach ze školy, když dítě mlčí
Je snazší, pokud máte dítě, které přijde domů a řekne, že ho ve škole šikanují a ono se bojí. To se však stává výjimečně. Všímavější rodič dokáže rozpoznat, že se s dítětem něco děje, a to na základě různých příznaků:
- odmítá jít do školy – popisuje ji negativně, dramaticky,
- vidíte na něm známky deprese, úzkosti,
- dítě ve škole pláče,
- dítě je agresivní, snaží se být v centru pozornosti,
- dítě předstírá nemoc, ráno si pravidelně stěžuje na bolesti,
- má problémy s navazováním nových sociálních vztahů (i mimo školu),
- trpí přehnanou sebekritikou, cítí se méněcenné,
- má sklony k perfekcionismu,
- touží být doma, aby prý nezmeškali něco důležité v domácnosti.
Pokud u dítěte pozorujeme tělesné obtíže, které se objevují vždy ráno, při vstupu do školy (bolesti hlavy, břicha, zvracení), může jít o psychosomatické projevy. Je důležité, aby pediatr o těchto potížích věděl a dítě bylo sledováno, resp. vyšetřeno, čímž se vyloučí reálné zdravotní problémy.
Nejdůležitější je komunikace
Základem dobrého vztahu mezi vámi a dítětem je každodenní komunikace. Zdá se to jako jednoduchá věc, ale není to vždy tak. Poslouchat své dítě není totéž, jako ho vyslyšet.
Víte, co je dobrý signál, že vám dítě důvěřuje? Když vám dokáže říci pravdu, ačkoli ví, že ho bude čekat trest. Takto se dítě učí přijímat odpovědnost za své chyby a činy, čímž se pomalu vyrovnává dospělým.
Každý prodiskutovaný a vyřešený konflikt je předpřípravou pro zralou a šťastnou osobnost. Myslete na to, že když zesměšňujete dětské problémy, zesměšňujete i své dítě. Děti sice žijí v jiném světě než my, dospělí, to však neznamená, že události, které vnímají jako důležité, jsou hloupé nebo nepodstatné.
Uvědomte si, že vaše dítě bude chodit do školy alespoň 12 let. To je velmi dlouhý čas, a zvláště když ve školním prostředí nepřetržitě trpí. Budete tomu přihlížet, nebo uděláte něco pro to, aby vaše dítě proplulo školami bez psychické újmy?