Mononukleóza: Utajený virus, který se může připomenout

Mononukleóza je infekční onemocnění, které se přenáší slinami. Odtud pochází i jeho hovorový název – nemoc z líbání.

Nakazit se můžete i tehdy, když na vás někdo nemocný „kýchne“, nebo když jste po něm používali sklenice či příbory.

Co způsobuje mononukleózu?

Drtivá většina případů je způsobená takzvaným Epstein-Barrové virem (EBV), jinak nazývaným lidský herpes virus typu 4. Epstein-Barrové virus si není třeba plést s klasickým virem herpes simplex, pro něhož je typický opar na rtu. Projevy mononukleózy jsou zcela odlišné.

Epstein-Barrové virus je jeden z nejběžnějších virů. Do styku s ním přijde více než 90 % dospělých. Ke vzácnějším původcům mononukleózy zařazujeme tyto viry:

• cytomegalovirus,
• lidský herpes virus typu 6,
• toxoplazmóza,
• adenovirus.

Jak se projevuje mononukleóza?

Epstein-Barrové virus se přenáší kontaktem se slinami nemocného člověka. Naštěstí jde o poměrně slabě infekční virus. Inkubační doba (doba od nakažení po první projevy) je 4 až 7 týdnů. Potom se objeví tyto příznaky:

• bolavé hrdlo,
• zvětšené uzliny,
• horečka,
• zvětšené krční mandle,
• zánět hltanu,
• slabost,
• bolest hlavy,
• kožní vyrážka.

Jak dlouho budu nemocný?

Příznaky obvykle trvají 2 až 4 týdny. Slabost však může přetrvávat i 2 měsíce. Po vymizení příznaků zůstává virus v těle v neaktivní formě. Většinou už daný člověk mononukleózu nedostane.

Někdy se však Epstein-Barrové virus může opětovně aktivovat u lidí s nedostatečnou imunitou – například když podstoupí transplantaci, nebo berou léky, které imunitu potlačují.

Kdo onemocní nejčastěji?

Mononukleóza se nejčastěji projeví v mladém věku (10 až 19 let). U menších dětí je infekce většinou mírná, bez výrazných příznaků, a častokrát není vůbec rozeznaná.

Diagnostika mononukleózy

Příznaky mononukleózy jsou poměrně nejednoznačné a připomínají prochladnutí nebo zánět hrdla. Přibližně jen 1 % lidí, kteří k lékaři přijdou s bolavým krkem, jsou totiž diagnostikovaní s mononukleózou.

Zkušený lékař umí rozeznat jemné rozdíly mezi různými zánětlivými onemocněními hrdla. Pro definitivní výsledek však vykoná krevní testy, kde se přihlíží na zvýšený počet bílých krvinek a přítomnost protilátek proti viru mononukleózy.

Jak se připravit na vyšetření?

Lékaře bude zajímat vícero věcí. Dobře spolupracujte, aby bola diagnostika co nejpřesnější. Lékař se vás například zeptá:

1. Kdy jste zpozorovali první příznaky?
2. Co vám na ně pomáhalo?
3. Cítili jste se průběžně lépe?
4. Byli jste v kontaktu s někým, kdo má mononukleózu?

Vy byste se zase měli zeptat, zda po dobu léčby budete mít nějaké omezení (například sportovní), do kdy byste měli zůstat doma anebo jaké léky budete užívat. Lékaře obeznamte i s jinými onemocněními, které máte, a s léky, které berete.

Léčba mononukleózy

Protože je mononukleóza vyvolaná virem, nezapomeňte, že antibiotika vám nepomohou – ta účinkují jen při bakteriálních infekcích. Některá antibiotika, jako amoxicilin a ampilin, dokonce zvyšují riziko výskytu kožní vyrážky, pokud se užívají v době infekční mononukleózy.

Užívání léků proti virům – tzv. antivirotik, také není doporučované, protože se jednoznačně nepotvrdilo, že by byly prospěšné při infekční mononukleóze. Co tedy dělat?

Doporučuje se odpočinek a dostatečný přísun tekutin. Proti bolesti a na snížení horečky můžete užívat například paracetamol, ibuprofen nebo kyselinu acetylsalicylovou.

Pamatujte, že kyselinu acetylsalicylovou nemají užívat děti mladší než 16 let!

Komplikace mononukleózy

Ačkoliv samotná mononukleóza není nebezpečné onemocnění, zotavení trvá trochu déle než u běžných onemocněních dýchacích cest, což může být nepříjemné. Někdy se mohou přidružit i jiné infekce, jako zánět mandlí nebo přínosních dutin.

V případě, že jsou sekundární infekce způsobené bakteriemi, do léčby se už zařadí i antibiotika. Velmi zřídka se mohou vyskytnout i závažnější komplikace, jako např.:

• zánět jater nebo slinivky,
• zánět srdce, zánět osrdečníku,
• žloutenka,
• neurologické komplikace (zánět mozku, mozkových blan nebo mrtvice),
• anémie (chudokrevnost), snížený počet krevních destiček.

Častým průvodním projevem mononukleózy je zvětšená slezina, což přináší riziko jejího prasknutí. To hrozí hlavně při kontaktních nebo fyzicky náročných sportech (např. fotbal, hokej, basketbal, gymnastika, posilování s těžkými váhami a jiné).

Proto je třeba počkat s návratem ke sportovním aktivitám, dokud nejsme zcela zdraví.

Jak dlouho nebudu moci sportovat?

Doporučení se různí, obvykle jde od 3 do 24 týdnů o vynechání těžší fyzické aktivity. Existují dokonce hlášení spontánního prasknutí sleziny. V případe bolestí v břiše ihned kontaktujte lékaře.

Jak se chránit před mononukleózou?

Nepřijít do kontaktu s Epstein-Barrové virem není tak jednoduché. Jak bylo zmíněno, je to jeden z nejčastějších virů. Vakcína proti tomuto viru zatím neexistuje.

Pokud chcete snížit riziko infekce, neměli byste po lidech s infekční mononukleózou pít, jíst nebo používat jejich věci (např. nádobí). Rovněž byste se s nimi neměli líbat, oblékat si jejich oděv nebo používat společné ložní prádlo.

Mononukleóza většinou nezpůsobuje další zdravotní problémy, samozřejmě, pokud se budete řídit pokyny lékaře a k léčbě přistupovat zodpovědně. Nevýhodou je zdlouhavý čas rekonvalescence, avšak právě toto nesmíme podcenit.

Autorka je farmaceutka

Bibliografie:

• Ebell, M., Epstein-Barr Virus Infectious Mononucleosis, American Academy of Family Physicians, 2004
• Epstein-Barr Virus and Infectious Mononucleosis, Centers for Disease Control and Prevention, 2016
• Lennon, P., Crotty, M., Fenton, J., Infectious mononucleosis, Educational Clinical Review, thebmj, 2015

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.