Blog(Zdroj foto: AdobeStock.com)
Existuje mnoho způsobů, jak dnešní společnost zneužívá lidí s postižením.
Tento článek však nebude o celebritách, které se velkomyslně vyfotí s člověkem s očividnou diagnózou a dají si to na Instagram, aby vypadali jako hrdinové.
Bude o zdaleka nejrozšířenějším zneužívaní, které je natolik rozšířené a „normální“, že se ho pravděpodobně účastníte i vy.
Nechali jste se už inspirovat postiženým člověkem?
Tak přesně takto vypadá zneužívání postižených lidí.
Jak by měla/neměla vypadat inspirace
Samozřejmě ne každý podnět nebo motiv, který si vezmete od člověka s postižením, je nesprávný. Na odlišení, zda to je nebo není v pořádku, si položte jednoduchou otázku:
„Byl bych tímto člověkem inspirovaný, i kdyby neměl postižení?“
Pokud ano, je to v pořádku. Pokud ne, měli byste se nad sebou vážně zamyslet.
Pár příkladů z praxe:
Pokud vás inspirovalo umělecké dílo, které vytvořil člověk s postižením, výborně – na to je umění určené. Pokud vás však inspirovalo, že dílo bylo vytvořené jinou částí těla, než jakou byste použili vy, to už také výborné není. Tehdy totiž nehledíte na talent umělce, ale na jeho postižení.
Nápodobně, pokud vám člověk s postižením řekl něco, čím vás chtěl povzbudit, je skvělé, že to zabralo. Ale pokud vás to přesvědčilo pouze proto, že se jednalo o člověka s vážnou diagnózou, tak je to opět velmi zlé.
To máte až tak nízké standardy, že vás inspiruje každý člověk, který nevypadá úplně standardně?
Jednou mi někdo napsal, že mě obdivuje, pod fotku z kina. Zřejmě ho inspirovalo, že jsem se ráno vzbudila. Protože na to, abych mohla pokračovat v „existenci“, mi stačí obyčejný pud sebezáchovy – přesněji, sníst svůj lék.
O ničem větším to není. Věřte, že mouchy, které nahání moje kočka, musí vynaložit víc úsilí na svoje přežití než já. I ty vás velmi inspirují?
Kdybyste mě uznávali díky tomu, že si z invalidního důchodu dokážu ušetřit na lístek do kina, tak by to bylo ještě pochopitelné, protože to je výkon. Ale nevím, co je tak úžasné na tom, že jsem se podívala na plátno.
Věnujte JINOU pozornost lidem s postižením
Nejde mi jen o nesmyslnost takového chování. To jsme si už vysvětlili. Horší je, že ukazování lidí s postižením jako inspirátory nebo motivátory, má několik hrozných dopadů na naše životy.
První z nich? Když nás berete jako inspirátory, velmi rychle začnete přehlížet naše skutečné problémy, které potřebujeme akutně řešit, aby se nám jednodušeji žilo.
Dám vám pár příkladů z praxe:
Upozorníme na bariéry, kvůli kterým se nedostaneme do většiny budov. Dodáme, že pokud se chceme někam dostat, musíme poprosit o pomoc, nebo si vytvořit vlastní cestu.
A co slyší zdravý člověk?
„On/ona mě naučil/a, že překonávat překážky je pouze otázkou síly vůle a obklopení se správnými lidmi.“ Vůbec se nezamyslí na tím, že opravdu potřebujeme odstranit bariéry všude, že to neříkáme jen tak, aby řeč nestála.
Nebo podnikáme různé kroky, aby lidé s postihnutím nebyli odloučení od zbytku společnosti. Ukazujeme, že bychom si měli být rovní všude, kde se to jen trochu dá.
A jak si to vyloží zdravý člověk?
„Když se oni dokážou takto akceptovat, i já mohu akceptovat sám sebe, a potom přijmu všechny rozdíly, které jsou mezi mnou a těmito lidmi.“ Tedy vůbec nepřehodnotil předsudky, které vůči nám má.
Nebo informujeme o problémech ve zdravotnictví. Například o život zachraňující léčbě, kterou neproplatí každému, nebo o neposkytnutí starostlivosti, a to právě kvůli postižení.
A zdravý člověk si řekne:
„Měl bych si vskutku vážit svého zdraví, že já takové věci neprožívám.“ A tímto to končí. Nebude už hledat možnosti, jak by druhým lidem pomohl.
Nebo otevřeně prohlásíme, že se dennodenně setkáváme s urážkami, ať už ze strany médií, ale také od běžných lidí.
A zdravý člověk pochopí:
„To je silný člověk, nevzdává se. Takový chci být i já.“ Ale už nepřemýšlí, jak se za nás postavit, aby se to už nestávalo.
Pomalu se bojím zmínit nedostatek toalet pro vozíčkáře, protože nechci vědět, jaké „ponaučení“ by z toho vyplynulo pro zdravého člověka.
Proč se jedná o zneužívání postižených lidí?
Každý si teď řekne, že zavírat oči před vážnými problematikami, je nesprávné. Ale proč to nazývám hned zneužíváním? Není to trochu silné slovo? Bohužel není.
Používat lidi s postižením jako nějaké inspirátory, vytvářet si z nich objekty, které potřebujeme, abychom se cítili lépe, je nechutné. Jen si to uvědomte – podle čeho si vážíte sami sebe? Jsou to vaše mezilidské vztahy, práce, tvorba, názory, osobnost – že je to tak?
Pokud se tedy my musíme tvářit, že vše, co kdy řekneme nebo uděláme, se děje jen pro vaše obohacení, berete nám naši lidskost. Vlastně nám tvrdíte, že existujeme pouze pro vás, a sami o sobě nemáme žádnou hodnotu.
Pouze těžce si dokážu představit horší psychické zneužívání.
Zneužívání postižených lidí v médiích
Měli bychom si uvědomit, že toto není jen problém obyčejných lidí. Jedná se o zaužívaný stereotyp novinářů, spisovatelů, scenáristů. Chcete důkaz?
Téměř všechny filmové postavy s postižením (nebo s vážnou nemocí) mají totožnou „roli“ – zamíchat se do života zdravého člověka, dát mu cennou lekci do života, a… umřít. Fin.
Postava existovala pouze proto, aby ze zdravého člověka udělala někoho důležitějšího nebo lepšího. Sama o sobě nebyla vůbec důležitá, vlastně neměla ani žádný charakter. Diagnóza opravdu není charakterová vlastnost – s tím se dá souhlasit.
Možná si řeknete, že to jsou jen filmy. Jenže příběhy nás formují, učí nás, jak přemýšlet o jednotlivých lidech nebo o světě jako takovém. A pokud lidé vidí takový stereotyp stále dokola, uvěří, že to tak má být.
Jako bychom nebyli především lidmi, ale pouze nástroji pro váš smysluplnější život. Potom jsou takových příběhů plné sociální sítě – a vy je tak rádi lajkujete.
Když úloha nuceného inspirátora změní člověka s postižením
Pokud takto společnost vezme člověku s postižením jeho lidskost, tak má často pocit, že mu nezůstává nic jiného, než existovat jenom proto, aby někoho inspiroval. Zahodí všechny svoje sny, protože uvěří, že ho i tak nikdo neocení – že všichni budou hledět jen na jeho diagnózu.
Stejně tak obětuje svoje přátelství a vztahy, protože se vzdá hledání nezištných lidí, kterým nepůjde jen o každodenní „lekce do života“. A už vůbec se nebude snažit o hodnotné názory na svět, jelikož nevěří, že by ho někdo poslouchal, kdyby nevyprávěl o svém postižení.
Svět takto nejenomže přichází o jedinečné osobnosti, ale také „vyrábí“ takové, které nikdo nechce mít ve svém okolí. Protože když si člověk s postižením zvykne na to, že každé jeho vypuštění sliny je označované za tu největší moudrost pod sluncem, začne vyžadovat, aby se k němu takto chovali neustále.
Jak to, že ten obraz, který jsem sám namaloval, nebude vyvěšený v Louvre? To nevíte, že jsem ta nejtalentovanější bytost ve vesmíru? Vždyť jsem postižený!
Toto všechno velmi škodí i zdravým lidem. Musí koexistovat s narcisty, které vytvořila sama společnost. Člověk s postižením je jim předhazovaný jako ten, kdo překonal všechny svoje problémy (a levou zadní, kterou má ještě k tomu ochrnutou!), navíc se neustále usmívá, protože je neobyčejně silný.
Zdravý člověk si potom nikdy nesmí stěžovat, nesmí říct, že má problémy. Žádná úzkost, žádné rodinné problémy, ani chudoba. Výrazy jako „Nedá se“ nebo „Nezvládám“ jsou přímo trestuhodné.
Všechno je jen jeho chyba, protože nemá dost silnou vůli, nebo ještě hůř, vůbec si neváží zdravého těla! Kdyby se poučil od lidí s postižením, už by dávno získal Nobelovu cenu.
Zdroj foto: AdobeStock.com
Jak oboustranné zneužívání ukončit?
Doufám, že po přečtení tohoto článku, se sami sebe zeptáte: „Co mohu udělat, abych lidem s postižením pomohl? Jak mohu změnit sebe, svoje okolí?“ Odpovědi jsou poměrně jednoduché.
Důvod, proč nás zdraví lidé zneužívají, je ten, že jim připadáme vzdálení. Na první pohled odlišně vypadáme i žijeme. No bariéry a předsudky nám vždy nedovolí, abychom se zdravým přiblížili a ukázali, že ve skutečnosti nejsme vůbec rozdílní.
Dokud nás lidé budou považovat za něco odlišné a cizí, budou se k nám nadále chovat jako k nástrojům. Proto pochopte a zvykněte si, že jsme úplně stejní lidé jako vy. Ne inspirace, ani tragédie. Prostě lidé.
Článek „Zneužívání postižených lidí: Nejsme zde proto, abyste se stali lepšími lidmi“ vznikl ve spolupráci s blogerkou webu ŽivotPlnýSmagie.