Pásový opar je spojen s velkými bolestmi

(Zdroj foto: Shutterstock.com)

Programátor Ivan byl známý železným zdravím. Na preventivní lékařskou prohlídku chodil jen z povinnosti. Proto nejprve nepřikládal velkou váhu tomu, když pocítil v oblasti hrudního koše mravenčení. Když se však přidaly další těžkosti, vyhledal lékaře. Diagnóza: herpes zoster.

Mravenčení v hrudi se Ivanovi zhoršilo na palčivou bolest, která se táhla podél nervových vláken až k páteři. K prudkým bolestem se přidaly malé vyrážky, později puchýřky na kůži, což těžko snášel. Diagnóza zněla: virové onemocnění – pásový opar, odborně zvaný herpes zoster. Měsíc před odchodem do důchodu Ivana zaskočilo onemocnění, o kterém dosud ani neslyšel.

„Stresový“ virus

Bolestivé opary se nejednou objeví v nejnevhodnější chvíli – například před cestou na dovolenou, pracovní či rodinnou událostí, při nadměrném stresu nebo tehdy, když tělo bojuje s prochladnutím. Odhaduje se, že herpetické viry různých druhů nosí v sobě přibližně 95 % lidí.

Každého 4. člověka postihne opar nejméně 2x ročně. U některých jedinců se virus nikdy neobjeví, mnohým však viry způsobí nepříjemné zdravotní těžkosti.

Pásový opar – o jaké onemocnění jde?

„Jako herpes se lidově označuje kožní, bolestivý výsev pupínků a puchýřků, které způsobují herpetické viry. Rozlišujeme vícero herpetických virů, které lidem způsobují onemocnění. Vysoké procento (64 až 80 %) světové populace trpí na herpes simplex a zbývající procento lidí trápí další typy herpetických virů, např. virus varicela zoster, tedy virus planých neštovic, a herpes labialis.

Ojedinělejší je herpes genitalis. Do této skupiny patří i původce infekční mononukleózy nebo virus způsobují tzv. 6. nemoc u dětí.

Další virus, herpes labialis ´hostuje´ v buňkách trojklanného nervu, proto se výsev objeví na tváři, často i na rtu. Herpes genitalis postihuje oblast pohlavních orgánů. Přemnožení herpesů je v naší populaci vysoké,“ říká MUDr. Denis Richter, primář Neurologického oddělení UN sv. Cyrila a Metoda v Bratislavě. Podle MUDr. Richtera se člověk infikuje herpetickým virem většinou už v dětství.

„První setkání většinou probíhá v podobě angíny nebo chřipky. V případě původce pásového oparu jsou to právě plané neštovice. Po překonání onemocnění zůstává trvalá imunita, avšak herpetické viry mají ´speciální´ schopnost – často zůstávají v latentní formě v našem těle.

V případě varicela zoster se viry obvykle ukládají v nervových buňkách míchy nebo hlavových nervů. V dalších letech života se mohou aktivovat. Viry se namnoží a nervovými vlákny vycestují do oblasti pokožky nebo sliznice. Výsledkem je právě herpetický výsev.

Místo výsevu koresponduje s oblastí, kterou inervují postižené buňky – mluvíme o dermatomu. Jestliže je na trupu pokožka inervovaná v segmentech, které mají tvar pásu, výsev postihuje typický pás pokožky.“

Jaké jsou první příznaky pásového oparu?

„Prvním příznakem pásového oparu je nepříjemný pocit, postupná bolest na kůži. Dotyk v postižené oblasti je nepříjemný a bolestivý až natolik, že pacienta obtěžuje i košile či dotek pokrývky. Postižený může pociťovat únavu, má lehkou horečku. V průběhu několika dní až týdnů se na kůži objeví vyrážky, později puchýřky,“  říká neurolog a dodává, že pásový opar se může vyskytnout i na tváři, pokud viry přetrvaly v mozkových nervech.

Při napadení nervu trigeminus jsou postižené také oči, nos, čelo a vlasatá kůže hlavy. Tvořením vředů na rohovce nebo na duhovce může dojít k trvalým poškozením až k oslepnutí. U pásového oparu v oblasti ucha může dojít až u 60 % pacientů k částečnému ochrnutí obličeje.

Herpetické viry se vyznačují unikátní vlastností – po první překonané infekci jsou schopné přetrvat u hostitele v klidném stavu po dobu celého života.

Tyto viry sídlí v nervových buňkách. Kontroluje je imunitní systém, který brání rozmnožování virů, ale nedokáže je z organizmu úplně odstranit. Onemocnění proto může vypuknout kdykoliv. Pásový opar je vlastně následkem aktivace virů, které zůstaly v těle po onemocnění na plané neštovice.

Spouštěče

„Přesná příčina aktivace pásového oparu není známa. Viry varicely a herpesu zoster mohou roky nepozorovaně čekat, dokud se znovu nezaktivují. Onemocnění však často souvisí s oslabením imunity. Spouštěčem onemocnění může být i stres, psychická i fyzická zátěž, běžné infekční nemoci či operace.

Vysoký výskyt je pozorován u pacientů s nedostatečnou imunitou, například při onkologickém onemocnění, HIV, ale i u diabetiků. Určit diagnózu pásového oparu je v začátcích onemocnění problematické. Jakmile se však objeví vyrážka, diagnóza je zřejmá. Laboratorní potvrzení většinou ani není potřebné,“ vysvětluje primář Richter.

Následky

Pokud pacient nemá vážně narušenou imunitu, z onemocnění se dostane bez následků. Při těžším průběhu, zejména při sekundární infekci kožních puchýřků, mohou na kůži zůstat pigmentové změny, tedy tmavší nebo bledší skvrny, případně jizvičky.

U menší části pacientů přetrvávají i po zhojení v postižené oblasti silné a nepříjemné bolesti a poruchy citlivosti jako následek poškození nervových buněk. Rizikovější je postižení v oblasti tváře a hlavy, kde je vyšší pravděpodobnost rozšíření infekce na nervový systém, a samozřejmě postižení oka, kdy hrozí trvalé poškození rohovky.

Z praxe neurologa je možno potvrdit, že pásový opar je poměrně častý u starších lidí, naštěstí bez následků.

„Přibližně pětina pacientů trpí na následnou postherpetickou neuralgii, tedy mají bolesti i po vyléčení pásového oparu. Pokud onemocnění ojediněle zasáhne oko nebo ucho, může poškodit zrak nebo sluch.

U pacientů s těžkým deficitem imunity se může infekce generalizovat nebo zasáhnout mozek či míchu, a způsobit úmrtí. Naštěstí jsou takovéto případy vzácné,“ upřesňuje primář MUDr. Richter.

Výskyt

Pásový opar může postihnout kohokoliv, kdo překonal plané neštovice. V dětském věku je to však extrémně vzácné, s mírným a krátkým průběhem.

Typický je výskyt ve vyšším věku, zejména po 65. roku života. Pásový opar právem vzbuzuje u lidí obavy, protože onemocnění doprovází nesnesitelná bolest.

Neléčená infekce probíhá 1 až 2 týdny, a hojí se bez jizev. Léčením se průběh onemocnění zkracuje na několik dní.

Nekomplikovaný průběh onemocnění zvládne nemocný i sám. Nejlepší je vysušovat opar lihovými roztoky a potírat ho virostatiky, které se dají koupit v každé lékárně.

Léčba opakovaných a častých infekcí však patří do rukou odborníků – neurologa, imunologa a kožního lékaře!

„Když se pásový opar včas a správně neléčí, v ideálním případě nejsou žádné následky. V případě, že pacient nemá sníženou imunitu, a herpes nepostihne oko a ucho, léčba antivirotiky ani není potřebná. Silné bolesti se však léčí. Protože běžná analgetika nejsou účinná, používají se speciální léky na takzvanou neuropatickou bolest. Včasné nasazení takovéto léčby snižuje riziko vzniku dlouhotrvající neuralgie,“ uzavírá primář Denis Richter.

Bohužel, spolehlivá profylaxe onemocnění na pásový opar neexistuje…

Co je třeba vědět

• Zásadou číslo jedna je používat pouze vlastní ručník.
• Nikdy se nedotýkejte oparu, a potom oka, infekce by mohla oko poškodit.
• V případě výsevu v okolí oka nebo ucha navštivte co nejdřív lékaře. Opakované výsevy pásového oparu jsou důvodem ke komplexnímu vyšetření.
• V době výsevu obzvlášť dbejte o hygienu, nepoužívejte společné sklenice, příbory. Vyvarujte se kontaktu s dětmi a lidmi s chronickými onemocněními.
• Dodržujte všechna doporučení na posilnění obranyschopnosti organismu, dbejte o vyváženou stravu bohatou na vitamíny, správnou životosprávu, dostatek spánku.
• V lékárně dostanete přípravek, který působí proti rozšíření infekce a urychluje hojení oparu. Léčebný přípravek používejte pravidelně.
• Pokud to není nutné, nedotýkejte se oparu, nenarušujte si puchýře, neolizujte si strup a nepíchejte do něj.

Další informace o pásovém oparu si můžete přečíst i na www.pasovyopar.com