Diagnostika revmatu: Jak se zjišťuje revma? Připravte se na revmatologické vyšetření

(Zdroj foto: AdobeStock.com)

Oteklé a bolestivé klouby, poruchy spánku, ranní ztuhlost – ještě stále jste nebyli u lékaře?

I všeobecný lékař poměrně rychle usoudí, že by se mohlo jednat o revmatoidní artritidu.

Samozřejmě, na podrobnější vyšetření vás pošle ke specialistovi – revmatologovi.

Jak probíhá revmatologické vyšetření? 

Jak se na něj připravit?

Bude vás vyšetření bolet? 

Které diagnózy připomínají revmatoidní artritidu?

Revmatické onemocnění

Pokud jste si doteď mysleli, že na světě existuje pouze jedno revmatické onemocnění, není to tak. Tato onemocnění jsou velmi různorodá, víceré z nich se neprojevují pouze na kloubech, ale také v jiných tkáních nebo orgánech.

Revmatickými onemocněními se zabývá lékařský obor revmatologie. Revmatolog vyšetřuje a léčí osteoporózu, artrózu, různé druhy artritid, dnu, systémový lupus a mnoho dalších, přibližně 200 revmatických onemocnění.

Nás bude zajímat revmatoidní artritida neboli jednoduše „revma“.

Jak se diagnostikuje revma?

Diagnostika revmatu částečně proběhne už v ambulanci praktického lékaře. Ten usoudí, zda patříte do péče revmatologa nebo jiného odborníka (například ortopeda, neurologa apod.)

Praktického lékaře budou zajímat konkrétně projevy, jejich intenzita, frekvence, trvání, i propojenost se životními situacemi. Správná anamnéza je základem diagnostiky – o to lehčí práci bude mít další odborník.

Po tomto rozhovoru vám lékař prohlédne samotné klouby. Bude si všímat případných otoků, zánětů, či rozsahu pohybů. Většinou už vidí, zda se jedná o revma nebo jiné onemocnění. Jak už to v medicíně bývá, jakákoliv nemoc se může projevit i netypicky.

I proto jsou potřebná další vyšetření. V případě, že to vypadá na revma, tak vám praktický lékař může udělat základní odběry krve. Ale speciální parametry určuje až revmatolog.

Co vyšetřuje revmatolog? Musím se na vyšetření připravit?

Revmatolog vás také podrobně „vyzpovídá“ a klinicky vyšetří (tedy prohlédne). Zmíněnými krevními testy bude zjišťovat parametry, které jsou typické pro revma.

Na vyšetření se nemusíte speciálně připravovat. Hlavně se připravte na delší čekací lhůty vzhledem k tomu, že revmatologů je málo.

Nejčastější vyšetření u revmatologa:

• Röntgen – zobrazí také úrazovou příčinu bolestí, resp. opotřebení kloubů. Při sledování vývoje nemoci vás lékař posílá na rentgen pravidelně.
• Magnetická rezonance – zobrazí i vnitro, respektive okolí kloubů (vazy). Lékař doporučuje MR především tehdy, kdy obraz nemoci není typický a potřebuje vyloučit jiné diagnózy.
• Punkce kloubu – pomocí jehly a stříkačky lékař odsaje z kloubu zánětlivou tekutinu (tzv. výpotek). Po odsátí výpotku pocítíte úlevu, protože se uvolní tlak v kloubu. Toto vyšetření vás může bolet, ale netrvá dlouho. Rozborem výpotku se odhaluje příčina zánětu.

RTG vyšetření a magnetická rezonance nejsou bolestivé.

Revmatoidní faktor

Při revmatu je důležité i vyšetření revmatoidního faktoru, přičemž se jedná o běžný odběr krve. Co je to revmatoidní faktor? Je to protilátka, vytvářená imunitním systémem. Tato specifická protilátka se objevuje u většiny pacientů s revmatem. A proč jen u většiny, a ne u všech?

Pokud máte revma a zároveň nález revmatoidního faktoru, vaše diagnóza zní “séropozitivní revmatoidní artritida”. Pokud máte revma bez revmatoidního faktoru, je to „séronegativní revmatoidní artritida“.

Přítomnost revmatoidního faktoru tedy automaticky neznamená, že máte revma. Revmatoidní faktor totiž můžete mít v krvi i během jiných onemocnění. Dokonce ho má 1 % zdravých lidí.

Z toho důvodu lékař zjišťuje z krve také anti-CCP protilátky, které jsou natolik specifické, že se při jiných nemocích nebo u zdravých lidí neobjevují. Je zajímavé, že tyto protilátky můžete mít v krvi už roky před tím, než pocítíte první příznaky revmatu.

I z toho důvodu jsou někteří lidé překvapení, že jim diagnostikují revma, přestože se cítí výborně.

Hodnoty CRP při revmatu

Revmatolog pomocí CRP testu zjišťuje, na kolik je zánět aktivní. Zánět roste hlavně při relapsu, tedy vzplanutí nemoci.

Lékař vám bude pravidelně provádět CRP test, aby zhodnotil úspěšnost léčby a průběh revmatu. Na druhé straně však u části revmatiků CRP neodpovídá aktivitě nemoci, protože zůstává nízké i při zhoršování stavu.

Krevní obraz, zvýšené bílé krvinky

Při revmatu můžete mít vyšší počet bílých krvinek (leukocytů), což stejně tak svědčí o aktivitě zánětu. Zvýšený počet bílých krvinek lékaři označují výrazem “leukocytóza”.

Na druhé straně je nedostatek červených krvinek (erytrocytů), respektive snížený hemoglobin (Hgb), poměrně běžný.

Kvůli chudokrevnosti (anémii) můžete cítit větší únavu, rychle se zadýcháte, máte bledou pokožku, bledé sliznice.

Revmatoidní uzlíky

Revma se nemusí projevovat jen na kloubech, ale i pod kůží. Nejčastěji na předloktí, či v okolí lokte, se mohou objevovat tuhé revmatoidní uzlíky. Objevují se především v místech zvýšeného tlaku.

Pokud na ně zatlačíte, obyčejně „uhnou“ do strany. Občas jsou přirostlé ke šlachám a okolitým tkáním, tehdy se s nimi nedá volně hýbat.

Revmatoidní uzlíky mohou být různě velké: od velikosti hrášku, až po rozměry citrónu. Většinou nebolí, ale někdy jsou citlivé na dotyk, hlavně při zvýšené aktivitě revmatu nebo při poškození kůže (která je kryje).

Pokud se uzlíky vyskytují na ploskou noh, znepříjemňují chůzi. Zřídkakdy osídlují obaly vnitřních orgánů – například plic.

Revmatoidní uzlíky se téměř výlučně objevují při revmatu. Pokud tedy máte revmatoidní uzlíky, lékař u vás s vysokou pravděpodobností najde také revmatoidní faktor.

Uzlíky jsou nepříjemné především z estetického hlediska. K lékaři zajděte, pokud se zanítí.

Zánět bederního kloubu – může to být revma?

Při revmatu není běžné, aby se zanítil bederní kloub. Revma postihuje malé a středně velké klouby, bederní kloub je trochu „jiná váhová kategorie“.

Zánět kloubu většího kalibru je reálnější při revmatu, který vznikl po 60. roce života. Obraz takového pozdního revmatu se potom liší od „klasického“ revmatu, který se objevuje už před čtyřicítkou.

Zánět bederního kloubu je spíš typický pro koxartrózu (opotřebení bederního kloubu). Jinou příčinou může být například infekce – řekněme po operaci kloubu.

Osteoartritida není revma

Výraz “osteoartritida” je převzatý z anglosaské literatury. U nás je správnější výraz “osteoartróza”.

Osteoartróza je degenerativní nemoc kloubů s poškozením chrupavky. Tyto změny jsou doprovázené bolestí, zánět přichází až později – jako reakce na různá poškození.

Název “osteoartritida” je tedy i z tohoto hlediska trochu zavádějící, protože nemoci končící na “-itida”, jsou obyčejně způsobené zánětem.

V každém případě je potřeba osteoartrózu odlišovat od revmatoidní artritidy, protože příčiny těchto onemocnění jsou úplně jiné. Náplní tohoto článku je diagnostika revmatu.

Zdroje:

1. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1005134/?page=1
2. http://www.solen.sk/pdf/b6fbb9bca467652a5a1c16bfe1874583.pdf
3. https://www.aocd.org/page/RheumatoidNodules
4. http://www.viapractica.sk/index.php?page=pdf_view&pdf_id=2902&magazine_id=1
5. http://www.solen.sk/pdf/b6fbb9bca467652a5a1c16bfe1874583.pdf
6. https://www.zdravie.sk/choroba/48684/artroza-osteoartroza-o-chorobe

Zdroj foto: Stock.adobe.com