(Zdroj foto: Adobestock.com)
Voda. Díky ní žijí naše buňky, orgány, náš mozek. Díky ní jsme svěží, zdraví i vnitřně čistí. Važme si jí a přijímejme ji po celý den. Však voda tvoří přibližně dvě třetiny naší tělesné hmotnosti.
Kde se v těle nachází voda?
V buňkách, v cévách, v mezibuněčných prostorech, v tělesných dutinách, v trávicí trubici… Univerzální pomocník, který se v našem těle podílí na všech činnostech látkové a energetické přeměny. Voda slouží také jako regulátor teploty těla, maže klouby a šlachy a odlehčuje svalům.
Kolik vody vypít za den?
Denně bychom měli přijmout alespoň 3 – 4 decilitry vody na 10 kilogramů hmotnosti. Při zvýšené zátěži pamatujme na to, že potřeba tekutin se zvyšuje.
Co se stane, když nepijeme dost
Pokud tělo ztratí tekutinu, zahustí se krev. Při:
– 2 % ztrátě vody se výrazně sníží výkonnost krve. Pokud se tehdy nenapijeme, tělo začne vodu „konzervovat“ a redukuje průtok krve i odstranění odpadních látek potem nebo močí. Současně stoupá frekvence srdce.
– 4 % ztrátě přichází bolest hlavy a únava svalů.
– 5 % ztrátě nastupují projevy ztráty vědomí a křeče.
– 10 % ztrátě nastává smrt!
Pokud tělo ztratí vodu pocením nebo intenzívním dýcháním, zvýší se obsah solí a bílkovin v tělesných tekutinách, a osmotický tlak stoupá. Informace o tomto stavu se (prostřednictvím tzv. osmosenzorů) dostane do našeho mozku. „Centrála“ vzápětí vydá signál – „Napij se“!
Jednoduše můžeme říct, že mozek bije na poplach, když je krev příliš hustá. Mimochodem pocit žízně vzniká tehdy, když už je ztráta znatelná. Hlavně pří pocení, sportovním výkonně nebo jiné tělesné námaze vždy pijte více.
První příznaky dehydratace
Závratě a pocit omámení. V tomto případě je potřeba okamžitě začít popíjet a sledovat, zda se příznaky vytratí. To stejné platí pro nevolnost, bolesti hlavy nebo podráždění střeva. V případě křečí je navíc potřeba ochladit svaly a masírovat je.
Kolik tekutin ztrácíme během pocení a co se při tom děje?
Závisí to od venkovní teploty, oblečení a tělesné námahy. Dobře trénovaní sportovci se potí více. Znamená to, že tepelná regulace u nich funguje lépe než u netrénovaných.
Při lehkém, skoro neznatelném pocení ztratí člověk půl litru potu za hodinu. Pokud se vytváří krůpěje potu, je to asi 1 litr, pokud pot teče proudem, bývá to 1,5 litru.
Minimálně 60 % energie se při sportování nebo těžší fyzické námaze mění na teplo. Tělo tvoří povrchové krůpěje potu, ten se odpařuje, což nás ochlazuje.
Pocení znamená především ztrátu vody. Součastně unikají z těla také minerální látky a stopové prvky, tzv. elektrolyty (např. sodík, chlór, draslík, vápník a hořčík). Slaná chuť potu nás na to upozorňuje.
Minerální vody – jsou vhodné?
Čím je voda chutnější, tím jednodušeji ji budeme pít v dostatečném množství. To, jestli si vybereme „tiché“, nesycené (bezbublinkové) vody nebo vody nasycené oxidem uhličitým, je otázka obliby.
Je potřeba však zdůraznit, že silně sycené vody mohou vyvolat pocit nasycení a tak zabránit tomu, abychom vydatně pili. Oxid uhličitý totiž velmi zatěžuje žaludek.
Proto častěji pijme minerální vody s vysokým obsahem vápníku (víc než 350 mg/l) a hořčíku (víc než 100 mg/l) a nízkým obsahem sodíku (méně než 80 mg/l). Důležité je nepít dlouhodobě jeden druh minerální vody a denně nevypít více než 0,5 l. Proč?
Ze dvou důvodů. Za prvé: minerály se v minerálních vodách vyskytují v anorganické formě, ve které jsou pro náš organismus velmi málo využitelné (přibližně 8 – 10 % ve věku 35 – 40 let, 3 – 5 % po čtyřicítce). Za druhé: užíváním velkého množství této formy minerálů dochází k ukládání odpadních prvků v těle, následkem čeho vznikají různá poškození životně důležitých funkcí organismu a tělo předčasně stárne.
Při sportování je obsah minerálních látek důležitý: aby se ztráta nahradila, měla by mít voda vysoký obsah hořčíku (100 mg/l) a střední obsah sodíku (nad 100 mg/l – tedy ne minerálka chudá na sodík). Proto si při nákupu minerálek vždy přečtěme údaje na etiketě. Rozhodně to stojí za to. Dozvíme se, co která obsahuje, zda má pro nás vhodné složení, a zda je to opravdu minerálka nebo jen voda, kterou si můžeme pustit doma z vodovodu.
Doplňkové nápoje
Přírodní ovocné a zeleninové šťávy (ve formě džusů nebo nektarů) dodávají organismu rozpustnou vlákninu a některé vitamíny. Šťávy je vhodné ředit nízko mineralizovanou pramenitou nebo minerální vodou.
Pitný režim si můžeme zpestřit také přírodními nealkoholickými nápoji nebo „obráceným“ vinným střikem (2 dl vody a 1 dl vína).
Významný obsah vody není jen v ovoci a zelenině, ale také v polévkách a mléčných nápojích – i když žízeň nám asi neuhasí. Jedná se o náhradní hašení žízně – pro ty, kteří jsou líní pít tekutiny a chutná jim ovoce a zelenina.
Správný pitný režim
Příznakům žízně je lepší předcházet – správným pitným režimem. Pokud se však stane, že naše žízeň je velká, neměli bychom vypít velké množství vody na jeden doušek (větší množství je těžce stravitelné, vyprázdnění žaludku se zabrzdí a tekutina se nedostane tam, kam by měla). Proto přísun tekutin do organismu rozložme na celý den.
První sklenici (2,5 dl) vypijme hned po probuzení – nejlepší je vlažná až teplá voda z vodovodu. Poslední vypijme před spaním.
Další 3 až 4 sklenice dopoledne (přičemž poslední sklenici 30 minut před obědem) a alespoň 2 až 3 v průběhu odpoledne.
Nepijme během jídla, hlavně ne studené nápoje. Následkem ředění trávicích šťáv se totiž zpomalí trávení.
Při sportu a zvýšené námaze
Během tréninků, sportovních výkonů a podobných aktivit bychom vždy měli mít po ruce něco na pití. Ztracené tekutiny doplňujme malými, často opakovanými dávkami.
Nevhodné nápoje
Alkoholické nápoje, silné čaje a kávu nemůžeme započítat do svého pitného režimu. Naopak, dehydratují. Následkem toho ledviny vylučují nadměrné množství tekutin. Tělo začne trpět na nedostatek vody a vysychá. Během déle trvajících aktivit, které způsobují pocení, je potřeba pít také minerálky.
Redakčně upravené (taj, jam)
Ilustrační fotografie