Pojem „schizofrenie“ známe mnozí jako označení pro lidi s rozdvojenou osobností.
Ve skutečnosti nepředpokládáme, že se se schizofrenikem reálně setkáme, a označujeme tak pouze známé, kteří si protiřečí v tvrzeních.
Opak je však pravda.
Schizofrenie je jedno z nejčastějších psychických onemocnění – postihuje přibližně 1 člověka ze 100. To, že schizofrenici jsou lidé s rozdvojenou osobností, je mýtus, který není založen na pravdě.
Co je schizofrenie?
Schizofrenie je psychické onemocnění, při kterém člověk ztrácí kontakt s realitou. Nemoc se projevuje širokým spektrem příznaků – od halucinací přes paranoiu až po snížené rozumové schopnosti.
Obecně je můžeme rozdělit na 3 skupiny:
- Pozitivní – člověk má něco „navíc“. Může jít o zvukové nebo zrakové halucinace, či bludné, logicky neopodstatněné představy, jako je například paranoia, tedy nadměrné podezřívání. Schizofrenik si například může myslet, že někdo čte jeho myšlenky, že je promítají do televize nebo že ho někdo odposlouchává. To vše vyplývá z halucinací, které k němu „mluví“.
- Negativní – u člověka něco „chybí“. Nedokáže se těšit, může být depresivní nebo nemá zájem o sociální kontakty. Ztrácí zájem o okolí, běžné či pracovní činnosti nebo o sebe sama včetně hygieny.
- Kognitivní – rozumové schopnosti jsou zpomalené. Člověk se (v důsledku halucinací) nedokáže dlouho soustředit na jednu věc, je zmatený, nedokáže se vyjádřit. Zpracovává méně podnětů z okolí, protože okolní podněty vnímá výrazněji než běžní lidé.
Schizofrenici mohou být také nepředvídatelní. V jednu chvíli jsou klidní, a potom náhle vybuchnou. Jejich smysly mohou být silnější, například vnímají jasnější barvy.
Každý schizofrenik má unikátní kombinaci příznaků – někdo může mít příznaky ze všech tří skupin, a někdo jen z jedné.
Co je spouštěčem schizofrenie?
Přesný spouštěč zatím znám není. V dnešní době se však předpokládá, že jde o kombinaci genetických předpokladů a prostředí, ve kterém žijeme, či návyků, které provádíme. Vše naznačuje, že musíte mít ty „správné geny“, a provést něco, co je spustí.
Toto tvrzení vychází z faktu, že pokud se schizofrenie rozvine u jednoho z identických dvojčat, jejichž geny jsou zcela totožné, je 50 % šance, že se rozvine i u druhého dvojčete. Pokud ji měl váš sourozenec, se kterým nejste identické dvojče, je tato šance nižší – 1 ku 7. A když ji nemá nikdo ve vaší rodině, je tato šance 1 ku 100.
Vyšší výskyt schizofrenie byl pozorován u lidí, kteří užívají drogy (především marihuanu, metamfetamin či kokain), či trpí závislostí na alkoholu nebo nikotinu.
Rizikoví jsou také:
- lidé ze sociálně slabších vrstev (resp. špatného rodinného prostředí),
- lidé z městského, ale chudého prostředí,
- imigranti,
- etnické menšiny,
- lidé, kteří se narodili po komplikovaném porodu.
Kdy může schizofrenie udeřit?
První atak schizofrenie je obtížné předpovídat. Schizofrenie u dětí v předškolním věku je velmi vzácná, protože v myšlení ještě převládá magické myšlení – malé děti si běžně vytvářejí imaginárních přátele, a proto je velmi problematické odlišit imaginární přátele od zrakových halucinací.
Platí však pravidlo, že pokud imaginární přátelé nezmizí přibližně do 7. roku života, měli bychom vyhledat lékaře.
Nejčastěji se první atak schizofrenie objeví v pubertě nebo rané dospělosti (do 30 let). K riziku mimořádně přispívá i první experimentování se zakázanými látkami, jako je rekreační kouření marihuany, které častokrát mnozí obhajují. Bylo přitom prokázáno, že marihuana vyvolává halucinace, které mohou být vstupní branou do schizofrenie.
Riziko rozvoje schizofrenie se zvyšuje i při oslabené rodinné vazbě – u některých mladých lidí je spouštěčem první odchod z domu (například na střední nebo vysokou školu), nebo tragédie v rodině.
Jsou halucinace skutečné?
Člověk se schizofrenií může slyšet hlasy, které ostatní neslyší, či vidět lidi, zvířata nebo předměty, které ostatní nevidí. Tyto vjemy mohou být buď pasivní nebo mohou aktivně zasahovat do konání – mohou se člověku přimlouvat, přikazovat mu, či „dokola“ něco opakovat, dokud to – z vyčerpanosti – neudělá. Na druhé straně, halucinace nemusí být pouze negativní – některé mohou vystupovat jako přátelé.
Obzvlášť nebezpečné jsou případy, kdy halucinace nutí schizofrenika, aby někomu ublížil. A nemusí to být pouze slovní nátlak – některé děti udávaly, že halucinace jim fyzicky ubližují (například je koušou nebo škrábou), a to dokud neublíží jiným dětem (lidem).
Pokud máte doma schizofrenika, který zažívá negativní halucinace, dávejte pozor na to, co dělá. Hlavně děti neumí rozlišovat, co je reálné, a co je pouze halucinace. Pamatujte si, že halucinace nemusí vypadat jako skutečné postavy – mohou mít tvar čísel či bizarních jevů.
Dokonce byl proveden výzkum, ve kterém pozorovali mozek schizofreniků během toho, když halucinovali. Zjistilo se, že jejich mozek vykazoval obdobnou aktivitu, jako mozek, který zpracovává reálný zrakový či sluchový vjem.
Jak rozpoznat první příznaky schizofrenie?
První příznaky schizofrenie nemusí začít náhle – může trvat i několik měsíců či let, než se nemoc naplno projeví. Můžete pozorovat pouze jeden z příznaků, a zpočátku se může objevovat pouze sporadicky.
Jedním z prvních příznaků bývají poruchy spánku. Jiný člověk se začne bizarně oblékat nebo zanedbávat osobní hygienu.
Na člověku, u kterého se rozvíjí schizofrenie, si můžete také všimnout, že postupně snižuje míru sociálního kontaktu nebo může být depresivní. To vše vyplývá z toho, že měnící se smyslové vnímání minimalizuje stimuly z okolního prostředí.
Schizofrenik může mít podivné postoje, měnit náladu či ztrácet smysl pro humor. Někdy může nadměrně plakat nebo se bezdůvodně smát. Může se u něj projevovat citlivost na světlo a hluk. Může být přehnaně optimistický, ale i bezdůvodně negativní.
Paranoidní myšlení a halucinace mohou být nejprve pouze mírné.
Kdy navštívit lékaře?
Výše uvedené příznaky nemusí nutně znamenat schizofrenii. Pokud se však u vás objevuje stres, nechce se vám setkávat s lidmi, nebo pociťujete pozitivní nebo negativní příznaky schizofrenie, vyhledejte co nejdříve lékaře.
Nejde sice ještě o schizofrenii, ale jste v riziku, že u vás vypukne. Lékař vás bude pozorovat, případně vám nabídne terapeutické sezení, na jehož základě dokáže určit, zda je stav přechodný, nebo jde o schizofrenii, resp. jiná onemocnění, které se s ní mohou prolínat – například úzkost, deprese či závislost na drogách.
Pokud se potvrdí některé z onemocnění, začne léčit nejprve to.
Jak probíhá diagnostika schizofrenie
Lékaře bude zajímat, jaké léky užíváte, zda nekouříte nebo neužíváte drogy. Zhodnotí váš zdravotní stav, míru vašeho společenského kontaktování a ověří, zda nemáte onemocnění, které může vyvolávat příznaky schizofrenie. Vyšetří i vaše rozumové schopnosti.
Lékaře bude také zajímat vaše sexuální zdraví, zda nepatříte k etnické menšině, jaké jsou vaše životní podmínky (například ubytování, rodinné zázemí, ekonomický status), případně docházka do zaměstnání nebo školy.
Problémy ve výše uvedených oblastech mohou být spouštěči schizofrenie.
Kdy se potvrdí, že mám schizofrenii?
Pokud se u vás minimálně 1 měsíc vyskytuje jeden z následujících příznaků: halucinace, paranoia, slyšíte vlastní myšlenky, máte negativní příznaky (jako např. oploštění emotivností), dochází k předběžnému potvrzení schizofrenie. Definitivní potvrzení diagnózy nastává po konzultaci se specialistou, kterým je v tomto případě psychiatr.
Odborníci však schizofrenii vyloučí tehdy, pokud máte jiné onemocnění, poranili jste si mozek, nebo užíváte některé drogy (či jiné látky), které dokáží schizofrenní příznaky vyvolat. Pokud u vás zjistí závislost na drogách, budou vás léčit ze závislosti.
Po potvrzení diagnózy „schizofrenie“
Po potvrzení diagnózy vám lékař nasadí léky a začnete navštěvovat terapeutické sezení. Je nesporné, že čím dříve začnete užívat léky, tím vyšší je šance na vyléčení.
Předtím než začnete užívat léky, vám udělají krevní a jaterní testy, vyšetří krevní tlak a srdce (EKG), změří obvod pasu a hmotnost. Rovněž přezkoumají, zda nemáte erektilní dysfunkci nebo problémy s menstruací.
Léky, které budete užívat, mají totiž různé nežádoucí účinky, a podle vašeho zdravotního stavu bude lékař vědět, které vám může / nemůže nabídnout.
Základem léčby schizofrenie jsou dvě složky:
- léky, které se odborně nazývají antipsychotika,
- terapeutické sezení se specialistou (takzvaná kognitivně-behaviorální terapie).
(Blíže se o nich dočtete v článku „Léčba schizofrenie“).
Pozor na sebevražedné myšlenky!
Nejen schizofrenie, ale i jiné psychické nemoci jsou spojovány se sebevražednými sklony. U schizofrenie je však toto riziko podtrženo tím, že nemocní jsou nadmíru podezřívaví, resp. mohou mít halucinace, které je nabádají k sebevraždě. Až polovina schizofreniků se pokusí o sebevraždu, přičemž 5 až 10 % případů je úspěšných.
Varovné signály, že pacient uvažuje o sebevraždě:
- „Závěrečné přípravy“ – říká sbohem známým, podaruje oblíbené věci blízkým,
- opakovaně vypráví o smrti a sebevraždě,
- náhle zlepšení nálady – může značit, že dotyčný se „konečně“ rozhodl, a cítí se díky tomu lépe,
- sebepoškozování.
Pokud máte podezření, že váš blízký má sklony k sebevraždě, nenechávejte ho nikdy o samotě – zůstaňte s ním vy, nebo někoho požádejte. Rovněž odstraňte z jeho dosahu nebezpečné předměty, jako jsou léky (i ty, které užívá; raději mu je sami dávkujte) a ostré předměty.
Autor je farmaceut
Redakčně upravené (jam), ilustrační fotografie