(Zdroj foto: Shutterstock.com)
Bolí vaše dítě v uchu?
Má problémy se sluchem nebo trpí na výtok z ucha?
Není vyloučené, že se jedná o zánět středního ucha.
Co je to střední ucho?
Přestože si při slově „střední ucho“ vícero z nás představí nějaké abstraktní ucho uložené uprostřed hlavy, není to celkem pravda. Ucho pozůstává ze tří částí a ta, kterou vidíme, je pouze jedna z nich. Všechny části ucha jsou:
- Vnější ucho – tvoří ho boltec (viditelná část ucha) a zvukovod (po bubínek).
- Střední ucho – pokračuje dál za bubínkem: pozůstává z drobných sluchových kůstek, jejichž úkolem je přenos zvukových signálů z bubínku do vnitřního ucha.
- Vnitřní ucho je tvořené z útvarů, které jsou zodpovědné za udržení rovnováhy a vedení sluchových podnětů do mozku.
Zánět středního ucha postihuje právě tu část ucha, kterou volným okem nevidíme z toho důvodu, že je skrytá za bubínkem.
Jak vzniká zánět středního ucha?
Střední ucho je spojené s ústní dutinou kanálem, který nazýváme Eustachova trubice. Jedná se o dutou trubici, jejíž úlohou je vyrovnávání tlaku ve středním uchu s tlakem vzduchu okolo nás. Pokud je totiž tlak ve středním uchu jiný než v okolním prostředí, může nám v uších zalehnout (například v letadle).
Při zánětu středního ucha dochází k opuchnutí Eustachovy trubice, která potom nemůže plně vykonávat svoji funkci. Opuchnutí se šíří do dutiny středního ucha, kam začne pronikat tekutina (kvůli nevyrovnanému tlaku). Pokud zánět v tomto stádiu neléčíme, může se objevit hnis.
Příčinou tohoto stavu bývá často virová nebo bakteriální infekce, která putuje skrz Eustachovu trubici do středního ucha, například při rýmě, chřipce, či zánětu krku nebo dutin. Přispívá k tomu také nesprávné smrkání a vtahování hlenu, který se může dostat do Eustachovy trubice a tím ji ucpat.
K zánětu středního ucha může přispět také zvětšená nosní mandle, zvětšení krčních mandlí nebo alergická rýma. Zánět vzniká častěji také u dětí s rozštěpem rtu a patra nebo s Downovým syndromem.
Jak se zánět středního ucha projevuje?
Všeobecně platí, že čím je jedinec mladší a čím je stádium vyšší, tím jsou projevy horší. Zánět středního ucha se projevuje bolestí a pícháním v uchu, což se může zhoršovat při smrkaní, polykání, či kýchání. Může se zhoršovat i během noci a vystřelovat do okolí. Přidružit se může zvýšená teplota až horečka (nad 38 °C), celkový pocit nemoci, nechutenství.
Vzhledem k tomu, že se zánět nachází v uchu, které je zodpovědné za vnímání zvuku, můžete pociťovat zhoršení sluchu, hučení, tlak nebo zalehnutí v uších. Může se objevit výtok z ucha (hnisavý nebo nehnisavý), kašel a nevolnost. Malé děti mohou být mrzuté, mohou si potahovat nebo třít postižené ucho. Nereagují na tichou řeč, někdy ani na zvuky běžné hlasitosti.
Zánět středního ucha může probíhat i bez příznaků. V takovém případě můžete pociťovat pouze zalehnutí v uších, či zhoršení sluchu. S výrazně mírnějšími příznaky se můžeme setkat u starších lidí, ale nesmíme tento stav podceňovat.
Jak často se zánět středního ucha vyskytuje?
Odhaduje se, že se zánětem středního ucha se setká přibližně 9 z 10 dětí do 6 let. Starší děti onemocní méně často, dospělí pouze zřídka.
Typy zánětu středního ucha:
- akutní (náhlý) – příznaky odeznějí obyčejně do týdne,
- chronický – trvá dlouhodobě (víc než 6 týdnů); při zánětu je trvale proděravěný bubínek, ze kterého přerušovaně odchází výtok;
- s takzvanou efuzí – nastupuje obyčejně po akutním zánětu; ve středním uchu je přítomná tekutina, takže máte pocit „zalepeného“ ucha; nic vás nebolí, nemáte horečku, ale máte zhoršený sluch.
Kdy navštívit lékaře?
Pokud se objeví výše uvedené příznaky, navštivte svého všeobecného lékaře. Ten vás může poslat k lékaři, který se specializuje na ušní, nosní a krční onemocnění – otorinolaryngologovi (neboli ORL).
ORL lékař vás vyšetří pomocí otoskopu. Jedná se o malé zrcadlo na ručce se světlem, kterým se podívá do vašeho ucha. Zajímá ho především vzhled ušního bubínku – zda nemá změněnou barvu a vzhled, a zda je zanícený. Někdy může přes bubínek prosvítat také hnis, který se nachází za bubínkem.
Některé otoskopy dokonce fouknou do ucha obláček vzduchu a lékař tak dokáže zjistit, zda bubínek přiměřeně reaguje na tlakové změny. Pokud je totiž prostor za ním vyplněný pouze vzduchem, blána bubínku se po fouknutí prohne. Pokud je za bubínkem hnis (nebo tekutina), elastickému pohybu zabrání.
Pokud vyšetření otoskopem nepostačuje (nebo ho vaše dítě netoleruje), lékař může přistoupit k tympanometrii. Do ucha vloží malou sondu, která vydává zvukové signály, a lékař sleduje, kolik zvukového signálu odrazí bubínek nazpět. Princip je podobný jako u otoskopu.
Pokud existuje podezření, že se infekce rozšířila do okolních částí, mohou vás poslat i na CT nebo magnetickou rezonanci, což jsou metody na zobrazení postižené části těla.
Rizikové děti
Některé skupiny pacientů jsou obzvlášť rizikové. Jedná se například o děti s Downovým syndromem nebo rozštěpem rtu a patra, u kterých se zánět středního ucha vyskytuje častěji, případně o děti se zrakovým nebo hlasovým omezením, které se (o to víc) spoléhají na fungující sluch.
Právě u nich může lékař provést vyšetření, kterým sleduje, zda nedošlo k částečné ztrátě sluchu (v důsledku zánětu). Vyšetření probíhá tak, že vám do sluchadel nebo reproduktorů pouští zvuky různé intenzity a vy zvednete ruku tehdy, když něco uslyšíte. U malých dětí se toto vyšetření dělá tak, že pokud zaslechne zvuk, má například položit hračku do krabice.
Audiologické vyšetření je možné vykonat také v rámci vyšetření nerizikových pacientů nebo v rámci kontroly, zda je ucho po vyléčení zánětu plně funkční.
Léčba zánětu středního ucha
Většina akutních zánětů středního ucha odezní po několika dnech „samy od sebe“. Pokud je přítomný hnis, dojde mnohdy k spontánnímu proděravění bubínku a skrz vzniknutý otvor hnis samovolně vyteče, bolest ustoupí a bubínek se zahojí.
V těchto případech se používá pouze podporná léčba – na horečku, zánět a bolest můžete použít ibuprofen, na horečku a bolest paracetamol, který je volbou také během těhotenství. U dětí do 16. let nesmíte použít kyselinu acetylsalicylovou, protože by mohlo dojít k vážnému opuchnutí mozku až k smrti. Na zmírnění bolesti můžete použít chladivý obklad (na ucho).
V případě, že opuchne nosní sliznice, můžete zvolit nosní kapky. Pamatujte však, že u dětí je můžete používat maximálně 5 dnů (u dospělých 7 dnů) vzhledem k tomu, že po uplynutí tohoto času dochází k opětovnému zhoršení příznaků. Na uvolnění hlenu si obstarejte volně prodejné léky na vykašlávání (například acetylcystein, ambroxol, bromhexin).
Užijte je ale nejpozději 2 hodiny před spaním, v opačném případě by vám vykašlávání bránilo v usínání.
Pokud trpíte onemocněním jater, ledvin, astmatem nebo žaludečními vředy, před užíváním volně prodejných léků se poraďte s lékařem. Jejich užívání se nedoporučuje během těhotenství a kojení.
Obdobný účinek má např. dostatečné pití bylinného čaje s obsahem slézy, jitrocele, či břečťanu, ne však během těhotenství (pijte jiné teplé tekutiny). Pokud je příčinou alergie, lékař vám může předepsat nosní sprej proti alergii (s obsahem protizánětlivých kortikosteroidů), který podporuje odpuchnutí nosní sliznice.
Jinak vypadá léčba chronického zánětu, či zánětu s efuzí. V druhém případě zánět ustoupí sám – do 2 až 4 týdnů. Vzhledem k tomu, že zánět s efuzí probíhá často bez příznaků (pouze hůř slyšíte), uvedená podporná léčba se nedoporučuje. Stejně tak není doporučená ani v případě chronického (dlouhodobého) zánětu vhledem k tomu, že dlouhodobé užívání způsobuje vedlejší účinky léčby – návrat opuchnutí (z důvodu nadužívání nosních kapek), podráždění žaludku (kvůli dlouhodobému užívání ibuprofenu).
Užívat antibiotika? Pokud ano, kdy?
A zde nastupuje na scénu rozhodnutí, kdy použít antibiotika. Určitě jste už slyšeli o široce diskutovaném tématu – antibiotické rezistenci. Jedná se o jev, kdy kvůli užívání nesprávného nebo zbytečného antibiotika roste odolnost choroboplodných mikroorganizmů na toto antibiotikum. O pár let později se potom může stát, že antibiotikum nebude u dané infekce účinné. Právě proto není pravdivé tvrzení, že pokud mi lékař nepředepsal antibiotikum, udělal chybu.
Jak jsme již řekli, akutní zánět středního ucha odezní většinou sám do 3 až 5 dnů. Příčinou mnohých akutních zánětů jsou viry, na které však antibiotika nezabírají. Při běžném průběhu infekce tedy antibiotika vůbec nepotřebujete, vystačíte si s podpornou léčbou. Vyhnete se tak také negativnímu účinku antibiotik na váš trávicí systém.
U dětí do 2 let, které mají vážné příznaky (střední až silná bolest ucha, trvající déle než 2 dny, případně teplota nad 39°C), však mají antibiotika opodstatnění. Stejně tak má smysl, když je použijeme, pokud se příznaky do 2 až 3 dnů nezačnou zlepšovat nebo pokud máte onemocnění, které může zkomplikovat průběh infekce (cystická fibróza, vrozená srdeční vada), případně jste brali léky, které oslabují imunitu. Tyto případy posuzuje lékař individuálně.
Antibiotikum se rutinně nepoužívá ani u chronického zánětu z toho důvodu, že lékař musí nejprve odebrat vzorek výtoku a zjistit, o jakého původce infekce se jedná, a až potom vybrat léčbu. Obyčejně se používá penicilinové antibiotikum – amoxicillin. Pokud jste alergičtí na penicilin, musíte na to lékaře upozornit. Tehdy je pro vás bezpečnější antibiotikum z jiné skupiny (například erythromycin nebo klarithromycin).
Cefalosporinová antibiotika (pomůcka: začínají na „ce“, například cefuroxim) byste také neměli užívat, protože přibližně 10 % lidí, kteří jsou alergičtí na peniciliny, jsou alergičtí také na cefalosporiny.
Nejčastější vedlejší účinky antibiotik:
- trávicí těžkosti – pomáhají probiotika (z lékárny) nebo kefír a brynza,
- průjem,
- kožní vyrážky,
- vaginální infekce – opět pomáhají probiotika nebo kefír a brynza.
Probiotika užívejte minimálně 2 hodiny po užití antibiotik, aby lék nezabil bakteriální kultury probiotik.
Operace – kdy je to dobré řešení?
Operace zánětu středního ucha není zřídkavý postup, a i když zní slovo „operace“ hrůzostrašně, mnohokrát se jedná o nekomplikovaný zákrok. U pacientů, kteří jsou náchylní na časté infekce nebo u kterých dočasná ztráta sluchu představuje výrazné omezení, je upřednostnění operace vhodné, aby se předešlo opakovaným zánětům.
Typy operací
Pokud předpokládáme náročnější průběh zánětu, výskyt netypických mikroorganizmů nebo pacient neodpovídá na antibiotickou léčbu, tak přichází na řadu odebrání tekutiny ze středního ucha, tzv. tympanocentéza. Jedná se o krátký chirurgický zákrok, během kterého vám lékař jehlou odebere vzorek tekutiny nebo hnisu ze středního ucha, aby zjistil původce infekce. Tympanocentéza se vykonává v poloze ležmo (s umrtvením nebo bez umrtvení).
Také v případě, že se hromadí tekutina nebo hnis, je možné vykonat prořezání bubínku (pomocí jehly), čímž se zabezpečí odtok. Rána na bubínku se většinou po pár dnech sama zahojí.
Na akutní záněty u dětí, u kterých nepředpokládáme rychlý průběh, dlouhodobé záněty, resp. opakující se záněty, může lékař navrhnout tympanostomii. Jedná se o zavedení krátké trubičky do bubínku, což zabezpečí průběžný odtok tekutiny ze středního ucha, a tím jeho čištění. Tympanostomie se vykonává v celkové anestezii, takže dítě nebude cítit žádnou bolest. Nežádoucí účinky (nevolnost, zmatenost) jsou spojené s celkovou anestezií a jsou pouze krátkodobé.
Celá procedura trvá přibližně 15 minut a nemusíte zůstat v nemocnici. Zavedená trubička zůstává v uchu několik měsíců, a jak se bubínek hojí, postupně vypadne. Někdy je však potřeba zákrok zopakovat.
U dětí od 4 let je možné přistoupit také k odstranění nosní mandle nebo krčních mandlí. Vykonává se tehdy, kdy brání v průchodnosti dýchacích cest nebo jsou dlouhodobě zanícené. Jejich odstraněním se totiž zbavíme také mikroorganizmů, které mohou být původcem zánětu. Jedná se o krátkodobý zákrok, přibližně půlhodinový. Vykonává se v místní nebo celkové anestezii.
Zákrok je možné použít i u dětí do 4 let, ale pouze v případě, že na to existuje očividný důvod.
Komplikace zánětu středního ucha
Pokud zánět neléčíme, infekce se může rozšířit do okolí. V takovém případě může následovat:
- zánět vnitřního ucha – hrozí poškození sluchu a rovnovážného aparátu,
- poškození bubínku – a tím i sluchu,
- opuchnutí – může zatlačit na lícní nerv, a tím vyvolat paralýzu lícních svalů,
- zánět mozkových blan,
- porucha řeči – u dětí s opakovaným zánětem hrozí zhoršení sluchu a tím také nesprávný vývin řeči.
Můžeme zánětu středního ucha předejít?
Ne, není to možné. Existují však opatření, které mohou minimalizovat výskyt:
- omezte návštěvu zařízení, kde se nachází velké množství dětí, především v rizikových ročních obdobích (jaro, podzim),
- nekuřte a vyhýbejte se kuřáckému prostředí,
- omezte u dětí cumel – sání podporuje průnik hlenu do Eustachovy trubice,
- nekrmte děti vleže,
- umývejte si pravidelně ruce,
- smrkejte správně – každou dírku samostatně,
- kojte co nejdéle můžete, minimálně 6 měsíců; v mateřském mléku se nachází protilátky, které chrání děti před mikroorganizmy.
Je očkování účinné?
Na snížení rizika zánětu středního ucha je možné použít 2 druhy vakcín. Pneumokoková vakcína nechrání úplně, ale výskyt infekce snižuje. Podává se ve 3 dávkách (ve třetím, pátém a jedenáctém měsíci).
Chřipková vakcína snižuje výskyt chřipky, čímž snižuje také výskyt zánětu středního ucha. Můžeme ji podat dětem od 6. měsíce, během těhotenství i kojení.
Vedlejší účinky vakcín jsou spojené se zrudnutím/opuchnutím/bolestí v místě vpichu, u chřipkové vakcíny i s přechodným chorobným stavem, což je způsobené podáním oslabených virů do těla. Po čase tento stav pomine.
Je možná alternativní léčba?
Neexistují studie, které by potvrdily prospěch alternativních forem léčby, či homeopatie. Alternativní léčba se proto při léčbě zánětu středního ucha nedoporučuje.
Jak mluvit k dítěti se zánětem středního ucha, aby vás dobře slyšelo?
- mluvte zblízka, jasně artikulujte, tváří buďte otočení k němu,
- předtím, než začnete k dítěti mluvit, upoutejte jeho pozornost,
- omezte hluk v místnosti,
- zopakujte informaci, pokud je to potřebné,
- pokud sedí ve třídě, přesaďte ho během onemocnění na místo, ze kterého je nejlépe slyšet (například dopředu).
Autor je farmaceut