Prevence
Příznaky(Zdroj foto: AdobeStock.com)
Záněty dýchacích cest jsou nejčastěji vyskytující se skupinou infekčních onemocnění. Podle statistik překonají dospělí určitou formu infekce dýchacích cest 2–5 krát ročně, děti 4–8 krát.
Jednoduché záněty dýchacích cest jsou poměrně jednoduše léčitelné, pokud se však nedodržuje postup předepsané léčby, aplikuje se nevhodná samoléčba nebo zápaly postihnou lidi se sníženou imunitou, mohou mít závažnější zdravotní důsledky.
O tématu opakovaných zánětů dýchacích cest a jejich souvislostí se sníženou imunitou organizmu mluvíme se všeobecnou lékařkou pro dospělé MUDr. Janou Bendovou.
Proč vzniká zánět dýchacích cest?
Pokud se do dýchacích cest dostanou cizorodé látky (prach, viry, bakterie, apod.), jejich sliznice zareaguje zánětem. Zánětlivý proces má přirozeným způsobem vést k zlikvidování a odstranění cizorodých látek z organizmu.
Sliznice dýchacích cest, která je pokrytá řasinkovým epitelem na přítomnost cizorodých látek reaguje nejprve reflexním kýcháním a kašláním, čímž se snaží vypudit cizorodé látky z organizmu mechanicky. Pokud se to nepodaří, opuchne, zvýší tvorbu hlenu a změní jeho strukturu.
Vnější projevy toho, co se děje vevnitř sliznic dýchacích cest jsou otok nosní sliznice, otok krku, výtok z nosu, vykašlávání hlenu. Všechny zmíněné procesy v dýchacích cestách jsou obrannou reakcí imunitního systému organizmu, směřující k tomu, aby se tělo zbavilo virů a bakterií.
Které onemocnění dýchacích cest jsou nejčastější?
Nejčastějším onemocněním dýchacích cest je zánět sliznice, nazývaný také katar horních nebo dolních dýchacích cest. Tento zánět se projevuje v nose jako nachlazení, ve vedlejších dutinách nosních jako zánět vedlejších nosních dutin (sinusitida), zánět krku (hltanu a/nebo hrtanu), zánět dýchací trubice nebo zánět průdušek.
Mezi jednotlivými úseky dýchacích cest však nejsou žádné hranice, proto může infekce postihnout několik částí současně. Například při zánětu nosní sliznice (nachlazení) jsou vždy současně postižené také vedlejší dutiny nosní. Také proto často například zánět krku přechází do zánětu průdušek.
Závisí výskyt infekcí dýchacích cest také od ročního období?
Záněty dýchacích cest jsou vysloveně sezónními onemocněními, s maximem výskytu v zimních měsících. Rizikovým obdobím jsou však také „přechodná“ období, například čas mezi létem a podzimem, charakteristický náhlými změnami počasí. Pro některé senzitivnější lidi bývají problematické také klimatizované prostory v hotelech, či letadlech.
Jsou příznaky zánětů horních a dolních dýchacích cest odlišné?
Ano, už i laik dokáže jednoduše rozpoznat, zda má zánět horních nebo dolních dýchacích cest.
U infekcí horních dýchacích cest jsou nejčastějšími příznaky: otok nosní sliznice, sekret z nosu (sopel), u zánětu vedlejších dutin nosních zvýšená teplota a často také bolest hlavy, která se zhoršuje při předklonu.
U zánětu krku bolí krk, především při polykání, obyčejně se zvětší také lymfatické uzliny na krku a stoupne teplota.
Angína (zánět mandlí) je typická vysokou horečkou (i 39-40°C) a intenzivní bolestí krku s výraznými těžkostmi při polykání. Je u ní časté také dráždění na kašel, které vychází z krku; kašel je suchý a postihnutý nevykašlává hlen.
U zánětů dolních dýchacích cest je nejčastějším příznakem kašel. Na začátku onemocnění je suchý až bolestivý, při kašlání bolí pacienta za hrudní kostí. Po dvou až třech dnech se změní na vlhký a pacient může vykašlávat různě zbarvené hleny (chrchle). Mohou, ale nemusí být přítomná zvýšená teplota, únava, malátnost a horší tolerance námahy. U kuřáků se nezřídka stává, že se cítí tak nemocní, že nemají chuť na cigarety.
Může přerůst infekce dýchacích cest způsobená viry do bakteriální?
Až 90 % infekcí dýchacích cest začíná jako virová infekce. Někdy se však stane, že viry oslabí, jakoby „ochromí“ sliznice dýchacích cest a v nich se potom polehoučku usadí bakterie, čímž přijde k takzvané „bakteriální superinfekci“. Lidé obyčejně říkají, že jim virová infekce přešla do bakteriální, což sice není správné označení, ale vystihuje podstatu.
Zda se jedná o virovou nebo bakteriální infekci se dá obyčejně usoudit už z příznaků onemocnění.
U virové infekce bývají hleny z nosu nebo vykašlané hleny průsvitné až bílé, spíš vodnaté než husté. Jejich občasné zbarvení do světle žluta znamená přítomnost rozpadnutých bílých krvinek, které „padly v boji“ za zlikvidování infekce. Hleny jsou žluté barvy obyčejně ráno, když se během noci v těle zahustí.
Jiné barvy (tmavě žlutá, žluto-zelená nebo zelená) a hustý, lepivý hlen obyčejně znamenají bakteriální infekci a tedy také nutnost nasazení antibiotik.
O původcích infekce se dá uvažovat také z délky trvání onemocnění. Virová infekce dýchacích cest odezní do týdne od prvních příznaků, bakteriální se bez léčby „tahá“ déle.
Kdo je odborníkem na léčbu zánětlivých onemocnění dýchacích cest?
Zánětlivá onemocnění dýchacích cest jsou nejčastějším důvodem návštěvy pacientů u všeobecného praktického lékaře v případě dětí i dospělých. V případě komplikací, nebo když léčba nezabírá, odešle všeobecný lékař pacienta k ORL nebo plicnímu specialistovi.
Je CRP vyšetření v rozlišování, zda se jedná o virovou nebo bakteriální infekci, pro lékaře cenným ukazovatelem?
Někdy je těžké určit spolehlivě, zda se jedná o virovou nebo bakteriální infekci dýchacích cest pouze podle příznaků a fyzikálního vyšetření pacienta (pohledem do krku, prohmatáním krku, poslechnutím dýchání fonendoskopem).
Při diagnostice proto lékař využívá někdy kultivační vyšetření (výtěr z krku nebo výtěr z nosu), ale nejčastější vyšetření CRP (C-reaktivního proteinu z krve), případně ho může doplnit ještě vyšetřením krve (sedimentace krve a krevní obraz).
CRP je doopravdy cenným poradcem, ale jeho hodnota není jediným faktorem, podle kterého se ošetřující lékař nakonec rozhodne, zda antibiotickou léčbu nasadit nebo ne. Jinak vnímá lékař hodnotu CRP u předčasně narozeného novorozence, jinak u onkologického pacienta s poruchou imunity a úplně jinak u zdravého člověka.
CRP však není pouze pomocníkem při diagnostice onemocnění, ale poskytuje cenné informace také při sledování účinku léčby. V případě, že lékař nasadil antibiotickou léčbu, po 48 hodinách je možné hodnotu CRP v krvi zkontrolovat – pokud poklesla na polovinu a víc, antibiotika dobře účinkují; pokud ne, je potřeba zvážit případnou změnu antibiotik.
Jaká je souvislost mezi stavem naší imunity a náchylností na onemocnění dýchacích cest?
Svět okolo nás není sterilní. Viry a bakterie se nachází ve vzduchu soustavně kolem nás. Ne vždy však onemocníme. Na jedné straně je jedná o typ a „sílu“ přítomných virů a bakterií, na straně druhé sehrává úlohu kondice našeho organizmu a to v jakém stavu je naše „imunitní armáda“. Pokud v dobrém, tělo si s běžnou infekcí hravě poradí.
Pokud však máme poruchu imunity, trpíme nějakým závažným chronickým onemocněním (například rakovinou), organizmus může mít vážné problémy také u běžného nachlazení. Proto je důležité věnovat posilňování imunity intenzivní pozornost.
Imunita se zhoršuje například zlou životosprávou (nedostatek spánku, nezdravá strava nebo kouření). Naopak zdravý životný styl – dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, pravidelný přísun vitamínů z čerstvého ovoce a zeleniny, a v neposlední řadě také otužování imunitu posilňují.
V jakých případech odborník uvažuje, že výskyt opakovaných zánětů dýchacích cest souvisí s oslabenou imunitou?
Pokud je průběh onemocnění těžší, než by měl být, pokud se záněty dýchacích cest opakují často nebo pokud má nemoc neobyčejně dlouhý průběh. Stejně tak i v případě, kdy po nasazení antibiotické léčby nástup účinku antibiotik trvá déle, než je běžné, nebo pokud infekce napříč antibiotickou léčbou trvá déle, než je běžné.
Jaký je postup všeobecného lékaře při předpokladu oslabené imunity?
Všeobecný lékař udělá u pacienta vyšetření, která jsou v jeho možnostech – sedimentaci krve, krevní obraz, CRP, ASLO, případně hladinu imunoglobulinů (zodpovídají za protilátkovou imunitu). Podrobnější vyšetření jsou v kompetenci lékaře se specializací v odboru imunologie a alergologie.
Důvodem oslabené imunity a opakovaných infekcí bývají často skryté alergie, které oslabují imunitní systém. Zjednodušeně řečeno, tělo se zaobírá alergií a nestíhá pohotově reagovat v boji proti infekcím.
Obranyschopnost organizmu se dá zvyšovat také imunomodulační léčbou. Vysvětlíte nám o co se jedná?
Imunomodulace je léčebný přístup, kterého cílem je ovlivnění imunity, tedy podpora a úprava (modulování) funkcí imunitního systému.
Jaké jsou to imunomodulační, či imunostimulační látky?
Imunomodulační, či imunostimulační látky jsou látky, které ovlivňují pozitivně imunitní systém a zvyšují přirozené obranné schopnosti organizmu. Do této skupiny patří jak léky, tak i výživové doplňky.
Při posilňovaní imunity by měly být na prvním místě nejdříve preparáty z přírody nebo podpora prostřednictvím výživových doplňků. Základnou imunomodulační léčbu si může pacient naordinovat také sám – při akutní infekci například užívat česnek, zázvor nebo echinaceové kapky. Pokud léčba není účinná nebo dochází k častým infekcím, resp. se infekce vrací, o léčbě rozhodne lékař.
Do skupiny výživových doplňků patří doplňky s výtěžky hub (imunoglukan, betaglukan nebo výtěžky z houby lesklokorky lesklé) nebo výtěžky z rostlin – nejznámější je echinacea (třapatka) nebo výtěžek z ovoce láhevník ostnitý.
U vážnějších poruch imunity zváží lékař nasazení léků na podporu imunity. Používají se – bakteriální lyzáty (výtěžky z bakterií) – Broncho-vaxom (obsahuje výtěžky nejčastějších původců infekcí dýchacího systému – Haemophilus influenzae, zlatý stafylokok, pyogenní streptokok, pneumokok, Neisseria, Klebsiella). Tento lék se účinně využívá u pacientů, kteří trpí na opakované infekce dýchacích cest. U pacientů s opakovanými infekcemi močových cest se používá lék Uro-vaxom, který obsahuje bakteriální lyzáty z bakterie Escherichia coli, která je nejčastějším původcem močových infekcí.
Léčba silnějšími léky na zvýšení imunity už patří do rukou specialisty – imuno-alergologa.
Jakou úlohu v podpoře imunity hraje zdravý životní styl?
Celkově je dokazatelné, že lidé, kteří žijí nezdravě, například kuřáci, onemocní častěji, než lidé se zdravým životním stylem.
Imunita sehrává roli nejen při protivirové nebo protibakteriální imunitě, ale také při imunitě protinádorové, takže starostlivost o její správné fungování je nesmírně důležitá.
K zdravému životnímu stylu patří dostatek spánku, zdravá strava s optimálním množstvím čerstvého ovoce a zeleniny, dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, otužování, a v neposlední řadě vyhýbání se stresu.
To všechno pozitivně vplývá na správné fungování naší imunity. Je dokázané, že i dlouhotrvající (chronický) stres vplývá negativně na správné fungování našeho imunitního systému – potlačuje jeho přirozené procesy. Můžeme tedy maximálně zdravě žít a starat se o svoji tělesnou schránku, nebude to však stačit, pokud se nebudeme starat i o svoji duševní pohodu a kvalitní oddych.
Jakou prevenci doporučujete, abychom se zánětům dýchacích cest vyhli?
- Nekouřit.
- I když se úplně nevyhneme znečištěnému životnímu prostředí (smog, prach, plíseň), je potřeba se vyhýbat co nejvíc pobytu v něm. Je potřeba se vyhýbat také klimatizovaným prostorům, resp. používat klimatizaci jen v nevyhnutelných případech. Důležité je větrání prostorů i v zimních měsících.
- Důsledné dodržování hygieny, kam patří především pravidelné umývání rukou.
- V případě infekcí dýchacích cest je důležitá ohleduplnost k okolí. Vyhýbejte se lidem, kteří kašlou a kýchají. Při nachlazení a kašli je nevhodné navštěvovat podujetí, kde se zdržuje hodně lidí – práce, kino, divadlo. Hanbou není ani používání roušek. Pokud jsme nemocní, nevystavujme riziku nákazy své nejbližší. Roušku je vhodné používat také v případě, že víme o vlastní poruše obranyschopnosti a chystáme se do rizikového prostředí, například když se jako rodič staráme o nemocné dítě.
- Přiměřeně se oblékat do každého počasí. Stejně rizikové je chodit v chladném počasí „nalehko“, jako je chodit v teplejším počasí naoblékaný, protože spocený člověk rychleji prochladne.
Za rozhovor děkujeme:
MUDr. Jana Bendová, PhD., praktická lékařka pro dospělé s atestací z posudkového lékařství a z vnitřního lékařství, člen výboru Slovenskej spoločnosti všeobecného praktického lekárstva.