Závrať je alarmem, že se něco děje

Závrať (porucha rovnováhy) představuje v klinické medicíně druhý nejčastější příznak (po bolestech hlavy), že něco s námi „není v pořádku“. Závratě sužují 20 až 30 % populace.

Pocity nejistoty, potácení, nadskakování, vznášení se při chůzi, nevolnost, zvracení, bolest hlavy, rozmazané vidění, a nejednou i pískání v uších… To vše – a někdy o mnoho víc – zažívají lidé při závratích. Ve skupině seniorů udává závratě každý druhý pacient.

Kromě otorinolaryngologické specializace představují závratě velkou skupinu problémů i v neurologii. O závratích jsme hovořili s prof. MUDr. Petrom Kukumbergom, PhD., přednostou II. neurologické kliniky LF UK a UN v Bratislavě.

Pane profesore, můžeme závrať považovat za nemoc?

V první řade bych chtěl zdůraznit, že závrať není samostatné onemocnění, ale jen symptom určité choroby. Také proto je důležité, abychom tyto stavy nepodceňovali. Závratě mohou vznikat jako důsledek onemocnění kterékoliv části vestibulárního aparátu vnitřního ucha, aparátu, který je zodpovědný za udržování rovnováhy – tato „část“ závratí patří do kompetencí ušního-nosního-krčního lékařství, tedy ORL. Ale závratě mohou mít i neurologické příčiny, a to už je parketa neurologie.

Velkou skupinu závratí však mohou způsobovat i nevestibulární příčiny, například různé srdečně-cévní onemocnění, ateroskleróza, diabetes mellitus a podobně.

Co je závrať a jak vzniká?

Pacienti popisují závrať jako iluzi pohybu vlastního těla nebo okolí, a to bez adekvátního vnějšího podnětu. I když „svět stojí“, pacient má pocit, že se točí okolí okolo něho  anebo se, naopak, točí on. V organismu máme vytvořen důmyslný systém na udržení rovnováhy a stability v prostoru, který je založený na spolupráci zraku, vestibulárního aparátu vnitřního ucha, sluchu a orgánů citlivosti ve svalech a kloubech. Signály z těchto periferních analyzátorů jsou zpracovávané v centrální části ústrojí rovnováhy, tedy v mozku. Zjednodušeně řečeno, pocit závratě vzniká tehdy, když jsou signály z periferie neadekvátní, či špatně vyhodnocené „v centru“ anebo když jsou (z různých důvodů) poškozené odpovídající struktury v mozku, resp. může jít o kombinaci obou příčin.

Je důležité, abychom rozlišovali příčiny vzniku závratě?

Je to velmi důležité – protože pokud závrať, která je důsledkem porušení či onemocnění na úrovni vnitřního ucha, není život ohrožující stav, závratě, které mají neurologickou příčinu, mohou být signálem náhlé cévní příhody, nádoru anebo jiného onemocnění na úrovni centrálního nervového systému.

Podle charakteristiky závratí se dá v diagnostice velmi jednoznačně odlišit, zda jde o periferní nebo centrální poruchu rovnováhy. Při periferní poruše, když dochází k poruchám rovnováhy na úrovni vnitřního ucha nebo vestibulárního nervu, se objevují závratě, které bývají náhlé a prudké. Ty trvají sekundy až minuty, příležitostně hodiny, a zhoršují se se změnou polohy těla. Pacient pociťuje tah na jednu stranu, závrať je doprovázena nevolností, zvracením, charakteristickým pohybem očních bulv, mohou se objevit poruchy sluchu, včetně tinnitu (hučení, pískání v uších).

Závratě způsobené na úrovni poruchy center rovnováhy v mozku – v mozečku, mozkovém kmeni, thalamusu nebo kůře – jsou zase typické v tom, že mají delší trvání, nejsou u nich přítomné poruchy sluchu, jejich intenzita je mírnější, a neovlivňuje je poloha těla. Pacient se vyznačuje nejistou chůzí, pocity plavání v prostoru, poruchami vidění a obvykle jsou přítomny i jiné neurologické příznaky.

Která část mozku je zodpovědná za to, že v životě stojíme „pevně na vlastních nohou“?

Nervové dráhy vedou impulz z vestibulárního aparátu vnitřního ucha – mimochodem, jednoho z nejkomplikovanějších ústrojí našeho organismu – od mozkového kmene přes struktury mozku až do mozkové kůry. Informace z vnitřního ucha jsou zpracovávané v jádrech mozkového kmene, který je umístěný v tzv. zadní lebeční jamce (je fylogeneticky nejstarší strukturou mozku, umně ukrytou pod mozkovými polokoulemi, z obou stran lemovanou mozečkem). Nacházejí se v ní životně důležitá centra nejen na udržování rovnováhy, ale i centra dýchání, regulace činnosti srdce, střídání rytmu spánku a bdění a pod. A protože tyto mozkové struktury jsou komplikovaně propojené, závrať může být i signálem poškození kterékoliv části mozku – mozkových drah, mozečku, mozkového kmene, mozkové kůry.

Co čeká na pacienta při diagnostickém vyšetření?

Pro rozlišení, zda jde o periferní závrať, spadající do kompetence ORL specialistů, nebo o závrať neurologické příčiny, je důležitá spolupráce odborníků z obou oborů. Při neurologickém vyšetření jsou zásadní dvě věci: důkladná anamnéza a vstupní neurologické vyšetření. Zobrazovací technika je nesmírně důležitá a užitečná až v tom případě, kdy už víme, že závratě mají neurologický charakter – abychom zjistili, jakého charakteru je porucha (léze).

Uvedu příklad: neurolog dovede (ze základního vyšetření) usoudit, že jde o poškození mozečku. Zobrazovací metody – magnetická rezonance a počítačová tomografie – mu ukáží, zda jde o náhlou cévní příhodu, nádor nebo o následky úrazu.

Proč bývají závratě často doprovázené také tinnitem?

Pocity závratě a tinnitus patří vůbec k nejčastějším subjektivním příznakům a těžkostem pacientů, zejména ve vyšším věku. Ačkoliv příčiny závratě dokážeme odhalit ve větší míre, při tinnitu to jde hůře – zde dokážeme příčinu odhalit méně často. Bohužel, hučení a pískání v uších úporně vzdoruje léčbě, a pacient se s tím jednoduše musí naučit žít.

Jaké léčebné postupy existují u závratí s neurologickou příčinou?

To závisí na tom, o jakou nemoc jde. Důležité je však odstranění příčiny. Třebaže se na periferní poruchy rovnováhy „neumírá“ (i když jsou pro pacienta subjektivně velmi nepříjemné), při neurologických příčinách poruchy rovnováhy to nemusí platit. Pokud je příčinou závratí cévní příhoda, tam řešíme už jen následky; pokud jde o operovatelný nádor, nastupuje neurochirurgie. Příčinou symptomů však mohou být i zánětlivé procesy v mozkovém kmeni, mozečku či míšních provazcích.

Co by měl udělat člověk, když má závrať?

Rozhodně ji nesmí podceňovat. Měl by okamžitě navštívit obvodního lékaře, který je dostatečně erudovaný na to, aby věděl, zdali pacienta poslat k ORL specialistovi, k neurologovi, případně k oběma. Když přijde závrať náhle, z plného zdraví, s masívní vegetativní symptomatikou – v podobě zvracení, bledosti – je nutno se okamžitě dopravit na nejbližší urgentní příjem lékařské pomoci, protože může jít o příznak vážného onemocnění, například nedokrvení mozkového kmenu, ucpání cévy v mozku, a tedy náhlé cévní příhody. Každá závrať je pro člověka jakýmsi alarmem, že s organizmem se děje něco špatného.

Tento článek vyšel v letošním Neuro magazínu číslo 1. Pokud máte zájem o celý časopis, můžete si ho objednat po kliknutí na obrázek.