Pohlavně přenosné infekce – Syfilis

(Zdroj foto: Shutterstock.com)

Mezi pohlavně přenosné infekce zařazujeme mnoho onemocnění, ze kterých právě syfilis patří mezi nejznámější.

Zároveň však o tomto onemocnění koluje také nejvíc zkreslených, neúplných až nepravdivých informací.

Většina lidí však aspoň tuší, že syfilis se přenáší hlavně pohlavním stykem.

Syfilis – choroba slavných?

Podle různých zdrojů chorobu do Evropy z Nového Světa přinesli Kolumbovi námořníci. Nejprve – pro podobný průběh a příznaky – byl syfilis přiřazený k lepře. Na konci 15. století se už „stihl“ podílet na porážce armády Karla VIII.

Z akutního onemocnění, které vedlo k rychlé smrti, se postupně stalo onemocnění chronické, jak ho známe dnes. Období renesance můžeme považovat i za období vlády syfilidy. Trpěli jí:

• František I.,
• Henrich VIII,
• Ivan Hrozný,
• Albrecht Dürer,
• Benvenuto Cellini,
• Karel VIII.

Erazmus Rotterdamský dokonce prohlásil, že „šlechtic, který není je postižen syfilidou, buď není je šlechtic, nebo není  velký gentleman.“

Z dalších významných vladařů, kteří se potýkali s tímto onemocněním, vzpomeňme ještě kardinála Richelieu, Petra Velikého a Kateřinu Velkou. Syfilida neobešla ani víceré velikány pozdějšího umění, jako byli:

• Francisco Goya,
• Franz Schubert,
• Paul Gauguin,
• Guy de Maupassant,
• Oscar Wilde,
• lord Randolph Churchill,
• H. Heine,
• K. H. Mácha.

Začátky léčby

Vyvolávající činitel onemocnění, Treponema palidum, byl objeven až v roce 1905 – týmem lékařů (Schaudinn, Hoffmann, Stiles, Pfender a Vuillemin). Také léčba syfilidy se přizpůsobovala novým objevům a vědomostem tehdejší vědy.

V začátcích se doporučovala koupel v jelením mléku či v krvi netopýrů. Později byly používány masti se rtutí, které měly mnoho nežádoucích účinků, jako vypadávání vlasů, zažívací těžkosti, vředy v dutině ústní, ztrátu zubů a podobně.

Šíření syfilidy zastavil až objev penicilínu.

Jak to bylo na Slovensku

U nás proběhla v 50-tých letech minulého století celostátní, tzv. PCH akce, zaměřená na pohlavní nemoci. V průběhu 2 let byla vyšetřena celá populace ve věku 15 – 45 let, a následně bylo přeléčeno 18 000 lidí s nově stanovenou diagnózou: syfilis.

V dalších letech se onemocnění objevovalo jen sporadicky. Výrazný vzestup výskytu syfilidy byl zaznamenaný až v 90-tých letech 20. století.

Parazit, který nemá rád vzduch

Spirálovitý tkáňový parazit Treponema palidum, původce nemoci, je velmi citlivý na vnější podmínky. Do těla se dostává přes drobné ranky na kůži a na sliznici, ale i přes neporušený kožní a slizniční kryt, avšak mimo lidský organizmus rychle hyne.

K přenosu infekce dochází pohlavním stykem a v době těhotenství (z matky na plod), transfúzí a kontaktem s předměty denní potřeby jen velmi ojediněle. Infekčnost onemocnění není 100 %-tní, a v pozdějších stádiích postupně klesá.

Prvním projevem syfilidy (I. stadium) – průměrně 3 týdny po infekci – je 5 – 10 mm zatvrdlinka, která se mění v dobře známý tvrdý vřed. Vřed bývá „šunkové“ barvy.

Nejčastěji se vyskytuje na pohlavních orgánech, ale také v dutině ústní, na rtech, prsech a podobně. Je nebolestivý, a když se nachází na místech prostému oku nedostupných, snadno unikne pozornosti.

Asi týden po vzniku vředu se zvětší příslušné lymfatické uzliny, které též zůstávají nebolestivé. Po čase se vřed zhojí i bez léčby, ale onemocnění probíhá nadále.

Osm až deset týdnů po infekci přechází syfilis do II. stádia – spirochety se lymfatickými a krevními cestami dostávají do celého těla. Na vícero místech se objeví zduřené lymfatické uzliny, které jsou jen mírně zvětšené a nebolestivé, a po několika měsících se ztrácejí.

Kožní projevy druhého stádia syfilidy jsou charakterizované symetrickým výsevem různých vyrážek, pro které je typické, že nesvědí, nebolí, a po čase zmizí i bez léčby. Tyto syfilidy mohou připomínat spálu, zarděnky, spalničky, vyrážky (při různých virových onemocněních), anebo i alergické reakce na léky a potraviny.

Výsevy se mohou několikrát opakovat. Kromě plochých vyrážek na těle mohou vzniknout i vyvýšené projevy na trupu, čele a tváři. V kožních záhybech, zejména v oblasti genitálií a v ústních koutcích, se vytvoří ploché zapáchající bradavice, které patří k nejinfekčnějším projevům onemocnění.

Součástí projevů druhého stádia syfilidy bývá i porucha tvorby pigmentu, když na bočních stranách krku a v blízkosti podpaží vznikají bílé flíčky. V 8. – 12. týdnu druhého stádia syfilidy se můžeme setkat i s vypadáváním vlasů – buď v podobě malých lysinek, které často objeví až kadeřník, anebo vlasy vypadávají po celé hlavě.

Útok na sliznice, psychické poruchy, demence

Syfilidě se nevyhnou ani sliznice. V ústní dutině se obvykle objevují výrazně červené, velmi infekční fleky. Časté jsou projevy angíny, které jsou bez teploty, a z úst je cítit nasládlý zápach.

Syfilis nemusí doprovázet viditelné projevy – nejčastěji se pacient cítí úplně zdravý, a o svém onemocnění nic netuší. V některých případech se však vyskytuje:

• malátnost,
• nechutenství,
• bledost,
• bolesti svalů, kloubů,
• noční bolesti kostí a hlavy.

Po 3 – 5 letech od infekce přechází neléčený syfilis do III. stádia. V organizmu se nachází už jen malé množství baktérií a onemocnění je minimálně infekční. V tomto stádiu se na kůži mohou tvořit hrboly a uzly, které se mění na vředy, a vytéká z nich klihovitá tekutina.

Hrboly se tvoří kdekoliv na těle, nejčastěji na holeních, na tváři a v ústní dutině, kde mohou proděravět nosní přepážku, případně tvrdé či měkké patro. Hrboly, známe také jako gumy, se tvoří i ve vnitřních orgánech – v oku, mozku, uchu, v plicích, v játrech, což vede k různým komplikacím.

Po dalších 10 – 20 letech přechází syfilis do posledního stádia – progresivní paralýzy (tabes dorsalis). Onemocnění je doprovázeno bolestmi hlavy, křečemi, pacient může trpět závratěmi, bodavými, píchavými a pálivými bolestmi končetin.

Dochází k pocitům malého hmyzu na kůži, ke ztrátě koordinace, intenzívní bolesti (např. jazyka, zad) a tzv. tabické chůzi, když je při ní slyšet pacientovu nohu, narážející na podložku (v důsledku ztráty citlivosti).

V nejtěžších případech nastupují:

• poruchy řeči a psaní,
• změny psychiky a osobnosti,
• manické stavy, deprese,
• demence.

Rekapitulaci uzavřeme smutnou zprávou, že syfilis je smrtelné onemocnění.

Hlavní cesty šíření infekce syfilis:

• globalizace (zvýšený pohyb obyvatelstva),
• slabá informovanost mladých lidí,
• rizikové sexuální chování, promiskuita, náhodní sexuální partneři, sexturismus,
• prostituce (sexuální pracovníci),
• homosexuálně orientovaná populace, bisexuálni muži,
• drogově závislí lidé,
• mobilní populace – námořníci, řidiči kamiónů.

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář

Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.