(Zdroj foto: Shutterstock.com)
Růže (erysipel) je akutní infekce kůže. Původci onemocnění jsou nejčastěji ß-hemolytické streptokoky skupiny A (Streptococcus pyogenes).
Inkubační doba je několik hodin až dva dny. Infekce se šíří zejména lymfatickými cévami v kůži.
Způsob přenosu růže
Bakterie se do kůže dostávají přes narušenou kůži – přes záděry, trhlinky a drobné či větší poranění kůže. Když kůže svědí, bakterie se mohou přenést nehty při škrábání.
Vyšší riziko infekce mají lidé s:
- poruchou imunitního systému,
- kožním zánětem,
- poruchou překrvení,
- otevřenou ranou,
- cukrovkou,
- houbovým onemocněním nohou (kůže i nehtů)
- alkoholici.
Ohroženi jsou zejména starší lidé. Významným faktorem je nosičství streptokoka v nosohltanu, mandlích, zubní zánět a zánět středního ucha.
Projevy a příznaky
Onemocnění začíná náhle, otokem a ohraničeným začervenáním kůže, a provází ho vysoká horečka (39 – 40 °C), třes, zimnice, bolest a schvácenost. U starších lidí se horečka někdy objeví jen přechodně nebo mají jen zvýšenou teplotu (37 – 38 °C).
Zapálená kůže je sytě červené barvy s jazykovými výběžky, nejbližší lymfatické uzliny bývají zvětšené. Kůže je horká, napjatá a bolestivá.
Růže se nejčastěji vyskytuje na bérci a ve tváři, méně často na horní končetině – po operaci prsu. Před zavedením antibiotik do léčby byla růže vážným problémem, a v těžkých případech, zejména při lokalizaci na obličeji, bylo onemocnění smrtelné.
Komplikace
Nejčastější komplikací je recidiva onemocnění. Zapříčiněná je přetrváváním a neléčením rizikových faktorů (houbové onemocnění kůže a nehtů nohou, otok, bércový vřed, nadváha).
Mezi častější komplikace patří vznik hnisavého váčku, rozšíření infekce do hloubky, jiná přidružená infekce, lymfatický otok. Vznik hnisavého váčku vyžaduje chirurgický zákrok.
K lymfatickému otoku dochází následkem prodělané růže, zejména po nedostatečné léčbě. Na druhé straně, lymfatický otok jiné příčiny, například po operaci prsu, je často komplikovaný recidivující růží.
Vzácnější komplikace představují zánětlivé změny na srdci, kloubech a ledvinách. Při lokalizaci růže na obličeji může být komplikací zánět mozkových blan.
Diagnóza
Diagnózu stanoví lékař, obvykle na základě typického klinického obrazu. Z laboratorních vyšetření jsou zvýšené hodnoty zánětlivých parametrů, zrychlená sedimentace červených krvinek, zvýšené hodnoty CRP, ASLO, v krevním obraze je zvýšené množství bílých krvinek.
Pásový opar na obličeji nebo na ušním boltci bývá velmi těžké odlišit od růže na začátku onemocnění, ještě před vznikem puchýřků. Průběh je mírnější, ale bolest může být přesto výrazná.
Léčba a prevence
Lékem první volby při nekomplikovaném průběhu zůstává stále penicilín. Předisponované a rizikové pacienty hospitalizujeme, a podáváme jim penicilín injekčně, do svalu.
Při komplikovaném průběhu dostává pacient kombinaci antibiotik v infúzích. Antibiotika musí být v dostatečné dávce, zejména u obézních pacientů. U starších pacientů bývá léčba – vzhledem na nevýrazné celkové příznaky – opožděná, a průběh se může komplikovat. Otok je možno zmírnit i rehabilitačními cvičeními a lymfatickou masáží.
Léčené onemocnění trvá 8 – 14 dní, při lehkém průběhu zarudnutí zmizí do 6 – 8 dní. K zabránění recidiv je účinné podávat pomalu se uvolňující penicilín, injekčně a dlouhodobě, v intervalu 3 – 4 týdnů.
Důležitý je klid na lůžku, se zvýšením dolních končetin, když je růže na bérci. Při lokalizaci na tváři se doporučuje odlehčující poloha při odpočinku a spánku – na zdravé straně tváře.
Kromě léčby růže je nezbytná léčba místa vstupu infekce, s preventivními opatřeními, zaměřenými na místo vstupu infekce. Atrofickou suchou kůži dolních končetin je potřeba hydratovat a promašťovat, aby se zabránilo vzniku prasklin a drobných poranění.
Houbová infekce nohou napomáhá proniknutí bakterií skrz porušenou kůži. Vhodná antimykotická léčba a dezinfekce ponožek, ručníků a obuvi představují důležité preventivní opatření před vznikem recidiv růže.
Mykologické vyšetření houbových infekcí nohou by se mělo stát rutinním vyšetřením ve všech případech recidivující růže dolních končetin.
Tento článek vyšel v letošním Dermato magazíně číslo 1. Pokud máte zájem o celý časopis, můžete si ho objednat po kliknutí na obrázek.