Prevence
Příznaky(Zdroj foto: Shutterstock.com)
Vitamín B1 – thiamin, a jeho derivát – benfotiamin, mají příznivý účinek při léčbě onemocnění periférních nervů a svalů, ať už zánětlivého, toxického nebo metabolického původu.
Vitamíny jsou nezbytnou součástí výživy člověka. Ačkoliv jich denně potřebujeme přijmout jen nepatrné množství, patří mezi nenahraditelné živiny.
Pro jejich nenahraditelnost řadíme vitamíny mezi tzv. „esenciální” mikroživiny. Z funkčního hlediska jsou součástí některých koenzymů, které – spolu s bílkovinovou molekulou –vytvářejí komplexní enzymy, zapojené do většiny základních metabolických procesů.
Vitamíny se dělí do dvou základních skupin – na vitamíny rozpustné ve vodě a vitamíny rozpustné v tucích.
Vitamín B1 – thiamin
Jak vitamíny skupiny B, tak i B komplexy souhrnně označujeme jako vitamíny skupiny B, které jsou rozpustné ve vodě. Ty jsou nezbytné pro správné fungování lidského organismu.
Historie objevení vitamínu B1 – thiaminu – spadá do druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století. Thiamin by prvním přesně popsaným vitamínem ze skupiny B vitamínů rozpustných ve vodě.
Těžkým, nejednou až smrtelným neurologickým onemocněním, nazývaným beri-beri, trpěli hlavně vojáci – námořníci, konzumující jednostrannou potravu (při dlouhých pobytech na moři). Prvními vědci, kteří zjistili souvislost mezi chorobou beri-beri a charakterem potravy, byli vojenští lékaři.
Japonský námořní lékař Kanehiro Takaki už v roce 1884 vyslovil hypotézu, že beri-beri u námořníků je důsledkem jednostranné a nedostatečné výživy. Když se k loupané rýži přidalo maso, mléko, chléb a zelenina, onemocnění se u námořníků nevyskytovalo ani po dobu dlouhé, 9-měsíční plavby.
Později se zjistilo, že i konzumací neloupané celozrnné rýže s obsahem otrub (a stejně tak i celozrnných obilnin) se dá chorobě beri-beri zabránit. Tak vznikl pojem antiberiberi faktor. Další pokroky při objevování vitamínu B1 přišly až ve 20. století.
Výskyt vitamínu B1 v potravinách, doplňcích výživy a lécích
K potravinám bohatým na thiamín patří:
- celozrnné obilniny,
- maso a masové výrobky,
- zelenina (hlavně luštěniny),
- ovoce,
- vejce,
- mléčné výrobky.
Sloučeniny thiaminu se nacházejí i ve vícesložkových multivitamínových lécích. Preventivně se užívají v dávce 1 – 5 mg denně, na léčbu v dávce 10 – 35 mg denně. Rovněž jsou dostupné i přípravky s výlučným obsahem thiaminu, v denní dávce až do 300 mg.
Příznaky deficitu vitamínu B1
Nedostatek thiaminu může vést k onemocnění beri-beri, s neurologickými a kardiologickými příznaky. Nedostatek vitamínu se projevuje bolestmi hlavy, únavou a úbytkem svalů.
Důsledkem poklesu pravidelného příjmu vitamínu B1 pod 0,2 mg/1000 kcal jsou klinické příznaky z nedostatku thiaminu, a nakonec onemocnění beri-beri. Nedostatek thiaminu může vyústit též do poruchy centrální nervové soustavy (CNS), tzv. Wernického encefalopatie.
Hlavní příznaky jsou zmatenost, ataxie a poruchy vědomí (kóma). Někdy se přidruží i tzv. Korsakoffova psychóza. Obě poruchy jsou typické pro alkoholismus.
Beri-beri se vyskytuje i u kojenců, které kojí ženy s deficitem vitamínu B1, a také u dospělých, kteří přijímají velké množství sacharidů, převážně z vymleté rýže (bez obsahu otrub).
V rozvinutých zemích se nedostatek thiaminu vyskytuje většinou u chronického alkoholismu (když je snížený příjem vitamínu B1 v potravě), jakož i u diabetiků, u kterých nedostatek vitamínu B1 způsobuje jeho zvýšené vylučování ledvinami.
Benfotiamin
Benfotiamin je syntetický, v tucích rozpustný derivát vitamínu B1 (thiaminu). Je biologicky dostupnější a fyziologicky aktivnější, než klasický thiamin. Dobře se vstřebává i při vyšších dávkách na rozdíl od solí ve vodě rozpustného thiaminu, protože zde (při vyšším dávkování) dochází k poklesu absorpce.
Benfotiamin se používá jako zdroj vitamínu B1 v přípravcích – ve formě tablet, kapslí, žvýkacích tablet, šumivých prášků nebo tekutin. Doporučené dávky jsou podobné jako u vitamínu B1.
U benfotiaminu byla studovaná toxicita na zvířatech, ale ani při vyšších dávkách, do 100 mg benfotiaminu/kg tělesné hmotnosti (po dobu 6 měsíců), nebyly vypozorované žádné nežádoucí vedlejší účinky.
Thiamin a Benfotiamin – terapeutické využití
Diabetes mellitus a diabetické komplikace
Thiamin je nezbytnou součástí tří důležitých enzymů, které se účastní metabolizmu glukózy. Ty mají velký význam při snižování hladiny látek, které „odbourávají“ glukózy a které hrají klíčovou úlohu při poškozování buněk a tkání v případě dlouhodobé hyperglykémie.
Bez dostatečného přísunu thiaminu tyto klíčové enzymy nefungují. U hyperglykémie jsou aktivované alternativní metabolické cesty odbourávání glukózy, při nichž vznikají látky se škodlivým účinkem na buňky a orgány.
Chronická a neléčená hyperglykémie, a následná zvýšená koncentrace glukózy v buňkách, systematicky poškozuje tělesné buňky, tkáně a orgány. Škody se projevují hlavně na stěnách cév – jako bujení svaloviny cévní stěny, jizvení, zúžení cév.
Kromě toho hyperglykémie podporuje i vznik krevních sraženin, resp. tvorbu látek, které vedou k zánětům ve tkáních, až k zániku buněk. Výsledkem je „kornatění cév“, a poději i poškození životně důležitých orgánů, jako jsou:
- srdce,
- ledviny,
- CNS,
- periférní nervy,
- dolní končetiny,
- oční sítnice.
Thiamin podporuje rozšiřování cév a účinně zabraňuje poškození velkých i drobných cév u pacientů s cukrovkou 2. typu. Benfotiamin je – díky rozpustnosti v tucích – podstatně účinnější než deriváty thiaminu, rozpustné ve vodě.
Blokuje totiž hlavní patofyziologické mechanismy hyperglykemického poškození při cukrovce, takže příznivě působí při závažných a poměrně častých komplikacích cukrovky:
- neuropatii (porucha periférních nervů),
- retinopatii (poškození sítnice),
- nefropatii (poškození ledvin).
Navíc – je silným antioxidantem!
Diabetická neuropatie se projevuje ztrátou citlivosti a bolestí, hlavně v dolních končetinách. Může vést k syndromu diabetické nohy, který je nejčastější příčinou amputací.
Výsledky výzkumů ukázaly, že oba typy diabetiků mají v průměru o 75 % nižší hodnoty thiaminu (v plazmě) než zdraví jedinci. Podílí se na tom i jeho zvýšené vylučování při nefropatii.
Použití vitamínu B1 u pacientů s cukrovkou je proto logickou a nezbytnou součástí léčby a prevence diabetických komplikací. Benfotiamin (podle klinických studií) zlepšuje různé příznaky diabetické polyneuropatie, v dávkach 150 – 600 mg/den, po dobu 3 – 6 týdnů.
Vyšší dávky, podané v úvodu léčby, mohou mít příznivý vliv na zrychlení nástupu účinku. Dlouhodobá hyperglykémie u pacientů s cukrovkou 2. typu poškozuje drobné cévy a projeví se už v raných stádiích – zvýšeným vylučováním bílkoviny albumin do moči.
Výsledky posledních klinických studií ukázaly, že thiamin podávaný ve vysokých dávkách (300 mg denně) pacientům s cukrovkou 2. typu, kteří trpí i diabetickou nefropatií účinně potlačil vylučování bílkoviny do moče, a to už v časných stádiích poškození ledvin. Proto podávání vysokých dávek tiamínu (300 mg denně) zvyšuje účinnost léčby raných stádií poškození ledvin u cukrovky 2. typu.
Neuropatie, polyneuropatie
Asi 20 % chronických alkoholiků trpí poškozením periférních nervů. Zároveň se dá u nich zjistit zřetelný nedostatek vitamínu B1. Kromě abstinence, proto patří do základní léčby, která ovlivňuje samotnou příčinu poškození nervů (alkoholickou polyneuropatii), i dlouhodobé podávání vitamínu B1. Účinná léčba vyžaduje vysokou biologickou dostupnost thiaminu.
Míra vstřebávání je (i u zdravých jedinců) při podávání terapeutických dávek (50 – 100 mg) nízká (4 – 6 %) . U alkoholiků je střevní resorpce často narušená, proto se u nich dá očekávat ještě nižší stupeň vstřebávání.
Benfotiamin má však extrémně vysokou biologickou dostupnost, a je i méně toxický než thiamin B1. Ukázalo se, že léčba benfotiaminem – bez souběžného podávání vitamínu B6 a/nebo B12 – je u alkoholické polyneuropatie vysoce účinná a dokáže upravit funkce periférních nervů. Navíc u takto léčených pacientů ustupují bolesti a zlepšuje se koordinace.
Vysoká účinnost benfotiaminu byla dokázaná i u dalších onemocněních periférních nervů a svalů, ať už zánětlivého, toxického nebo metabolického původu.