Když vás trápí žaludeční nebo dvanáctníkové vředy

(Zdroj foto: Shutterstock.com)

Blíží se jaro, což pro mnohé lidi znamená bolest v oblasti žaludku, nechutenství, nevolnost, pocit plnosti a častější návštěvy lékaře.

Řeč je o vředech žaludku a dvanácterníku, kterými trpí přibližně 10 % Evropanů.

Zajímavé je, že mnozí z nich ani netuší, že je mají.

Důležitá je rovnováha

Z hlediska vzniku gastroduodenálních vředů je důležitá rovnováha mezi ochrannými a agresivními faktory.

Aby nedocházelo k samonatrávení sliznice (vlastní žaludeční šťávou, která je hlavním, agresivním vyvolávačem), jsou potřebné určité ochranné faktory:

• žaludeční hlen,
• produkce bikarbonátu,
• tvorba prostaglandinů a oxidu dusnatého.

Všechny tyto procesy mají vazodilatační účinky, což znamená, že zabezpečují roztažení cév a lepší prokrvení sliznice a podslizničních vrstev.

Podívejme se na to, které mechanismy jsou schopné narušovat tuto přirozenou ochranu.

Není vřed bez kyseliny

Peptický vřed znamená, že máme poškozenou žaludeční sliznici nebo sliznici dvanáctníku (duodenu). Jde o důsledek agresivního působení žaludečních šťáv, především kyseliny chlorovodíkové (HCl) a pepsinu.

První, kdo na tuto souvislost poukázal, byl chorvatský Němec, doktor Karl Dragutin. V roce 1910 vyslovil, že „bez kyseliny není vředu“. Od té doby je jeho jednoduchá definice obecně přijímaným předpokladem.

Co vyvolává nadměrnou sekreci kyseliny chlorovodíkové:

• kouření cigaret,
• konzumace alkoholických nápojů, zejména koncentrovaných lihovin,
• káva,
• některé druhy koření a složky stravy.

Tyto agresivní faktory však zdaleka nejsou jediné. Jde totiž o multifaktoriální onemocnění, jehož příčinou může být i nadměrné užívání některých druhů léčiv. Jde především o:

• nesteroidní antirevmatika,
• kyselinu acetylsalicylovou,
• kortikoidy,
• cytostatika.

Viník jménem Helicobacter pylori

Infekce H. pylori, kolonizující žaludeční sliznici, postihuje 90 % populace v rozvojových zemích. V rozvinutých zemích stoupá výskyt infekce u starších lidí, po 50. roce je zjištěná téměř u 50 % populace.

Populace H. pylori je schopna přežít i nízké pH žaludku a dvanáctníku. Tvorbou bílkovin provokuje ke zvýšené sekreci žaludečních šťáv.

Bakterie H. pylori jsou schopné porušovat ochranné mechanismy slizniční bariéry (např. narušují hlenovou vrstvu), a tím zvyšovat uvolňování zánětlivých metabolitů buněk sliznice. Tímto toxicko-metabolickým působením vzniká gastritida (zánět žaludku), na jejímž základě se snadněji vyvíjí vřed.

Je však potřeba podotknout, že ne všichni, kteří jsou infikovaní H. pylori, mají vředy. Všeobecně je však možno říci, že žaludeční vředy vznikají častějie ve vyšším věku, zatímco vředy dvanáctníku trápí především mladší lidi.

„Vyrábíme“ si žaludeční  nebo dvanáctníkové vředy stresem?

Dnešní doba klade vysoké nároky na nás všechny. Jsme podrážděnější, nervóznější, uspěchanější a přepracovanější. Je dokázané, že lidé s psychicky náročným povoláním mají vředy častěji, než ostatní.

Zajímavé je také, že žaludeční a dvanáctníkové vředy byly donedávna považované za převážně „mužský problém“. Dnes se už poměr vyrovnal – mezi pacienty nacházíme stále více žen, které se rozhodly pro kariéru, a tedy aj pro stres.

Navíc jak muži, tak i ženy při ranním shonu často „zapomínají“ na snídani, a první jídlo si dopřejí až v době přestávky na oběd. A protože ani na zde nemají dostatek času, obvykle si objednají něco „kalorického“ z bufetu… Takovéto nepravidelné, příliš tučné a slané stravování je pro trávicí soustavu škodlivé.

Rozdíly mezi žaludečními a dvanáctníkovými vředy – příznaky

Oba typy vředů provází hlodavá bolest v nadbřišku, s různou vazbou na příjem stravy. Při žaludečních vředech se objevuje bolest hlavně po jídle; proto tito pacienti méně jí, a následně i hubnou.

Při dvanáctníkových vředech se bolest dostavuje spíš nalačno (2 – 6 hodin po jídle, typicky v noci), a příjem potravy vede k úlevě. U těchto pacientů je typické, že jídlo přímo vyhledávají; někteří dokonce přibírají na hmotnosti. Bolest bývá někdy ostrá, jindy zas tupá – zřejmě podle lokalizace vředu.

U méně než 10 % pacientů může vředové onemocnění probíhat bezpříznakově, případně mají nespecifické symptomy (nechutenství, nevolnost, zvracení, bušení srdce, pálení žáhy). A tak –jen na základě těchto symptomů nelze vyvozovat závěry, že jde o vředovou chorobu. První projevem, že vředy „mám“, většinou bývá až jedna z komplikací.

Co mi hrozí:

• krvácení – objevuje se až u 20 % pacientů; většinou jde o malé krevní ztráty; při erozi větší tepny však může dojít k masivnímu krvácení, které nesmíme podceňovat;
• perforace – prasknutí žaludeční stěny, vylití jejího obsahu do mezi břišní dutiny (s možností vzniku zánětu pobřišnice);
• penetrace – proniknutí vředu do okolních orgánů, nejčastěji do jater a slinivky; penetrace do pankreasu může vést k život ohrožující, akutní pankreatitidě (zánět slinivky);
• nádorová přeměna vředu – poměrně častá komplikace.

Léčba vředového onemocnění

Základem je podrobné gastroenterologické vyšetření. Na potvrzení diagnózy slouží laboratorní vyšetření a přístrojové techniky – gastroskopie, kolonoskopie, RTG, ultrazvuk a další.

Léčba zahrnuje podporu ochranných faktorů a inhibici (zadržení, brzdění) agresivních faktorů.

Nebude proto překvapením, že základem léčby je farmakoterapie. Podáváme:

• látky snižující pH v žaludku (a neutralizují kyselinu chlorovodíkovou),
• antacida – celkové (hydrogenuhličitan sodný) nebo lokální (hydrotalcit),
• inhibitory protonové pumpy – např. omeprazol,
• antibiotika – potlačují až eliminují H. pylori,
• látky na podporu tvorby hlenu a prostaglandinů,
• komplexní sůl kyseliny citrónové,
• sukralfát.

Upozornění:

Pokud užíváte některé ze jmenovaných léčiv, vyhněte se salicylátům a nesteroidním antirevmatikům, které mají erozivní vliv na sliznici.

Režimové opatření:

• psychický pokoj – minimalizování stresu,
• dostatek spánku a celkové uvolnění,
• dočasné omezení fyzické aktivity,
• zanechání kouření,
• omezení kávy a alkoholu,
• dieta.

Jak se stravovat při vředové chorobě?

Dietní stravování představuje nedělitelnou součást léčby. Základem je pravidelnost, střídmost a šetrnost stravy. To znamená, že pacient by měl konzumovat jídlo v pravidelných denních dávkách, v podobě lehce stravitelných pokrmů, které jsou nedráždivé (méně kořenit, solit), nenadýmající, bez připáleného tuku. Doporučovány jsou raději malé porce, častější.

Nevhodné potraviny:

• uzeniny včetně uzených ryb – dovolená je šunka, ale střídmě,
• tučné maso (husa, kachna, zvěřina) a smažené pokrmy – vhodné je libové maso z mladších zvířat,
• pikantní sýry, naopak – doporučují se mléčné výrobky,
• nakládané maso a ryby,
• nakládaná zelenina,
• nadýmající zelenina (zelí, kapusta, květák, zelená paprika, ředkvičky, česnek), luštěniny – doporučuje se spíš mladá, nenadýmající zelenina,
• ovoce se zrníčky (maliny, ostružiny, fíky, datle, rybíz), mák a ořechy – nahradit dobře uzrálými banány, peckovicemi (broskve, švestky, třešně) a malvice,
• kynuté, listové, linecké těsto,
• sycené nápoje,
• ostré koření, maggi a sójová omáčka, masox – z koření jsou vhodné bylinky: pažitka, petrželová nať, majoránka, kmín, kopr,
• velmi studené nebo velmi horké pokrmy.

Redakčně upravené (jam)

Ilustrační fotografie